Analýzou kosterních pozůstatků potkanů, kteří žili v Torontu a jeho okolí v letech 1790 až 1890, vědci zjistili, že městští potkani si užívali kvalitnější a vyrovnanější stravu než jejich venkovští příbuzní. Stejně jako v Ezopově bajce hrála městským potkanům do karet hojnost lidských odpadků, zatímco venkovští potkani živořili z mála, které dokázali najít.
„Potkani, kteří žili ve městě, měli ve stravě mnohem víc masa,“ řekl Eric Guiry, archeolog Univerzity Britské Kolumbie a hlavní vedoucí studie zveřejněné v odborném časopisu Proceedings of the Royal Society B. „Ten rozdíl je znát v jejich kostech.“
Pákistán ohrožují obří potkani. Napadli několik dětí |
Doktor Guiry a spoluautor studie Michael Buckley z Manchesterské univerzity jsou specialisté v nově vznikajícím oboru zvaném paleoproteomika. Ten zkoumá proteiny v kosterních ostatcích s cílem osvětlit zvířecí chování.
Guiry chtěl tuto techniku využít na potkanech, aby zjistil, co by mohla odhalit o lidské populaci v 19. století - a přitom nemusel vykopávat lidské ostatky. Znalosti získané z výzkumu by také mohly pomoci městům kontrolovat jejich potkaní populaci. „Potkani jsou velmi zajímaví, protože jejich strava je odrazem toho, co lidé vyhazují nebo nechávají volně přístupné hlodavcům,“ dodal Guiry.
Pro svou studii vědci shromáždili potkaní kosti z muzeí, univerzit a od archeologů v oblasti Toronta. Nejprve provedli molekulární analýzu kostí, aby se ujistili, že jsou všechny od stejného druhu - potkana obecného (Rattus norvegicus). Pak s pomocí výkonného spektrometru tým studoval poměry různých proteinů, které byly výmluvnou známkou konzumace různých potravin.
„Na základě premisy, že jsme to, co jíme, můžeme použít různé chemické znaky kostí ke zjištění rozdílu ve stravě u tvorů, kteří žili v minulosti. Je znát, že existovaly velké rozdíly mezi potkany žijícími ve městě a těmi, kteří žili na farmách a v dalších venkovských oblastech,“ dodal Guiry.
„Na všech různých místech městské oblasti se strava potkanů příliš nelišila,“ řekl Guiry. „Ale když jsme se podívali na venkovské oblasti, našli jsme znaky různorodé stravy.“
Strava i rozmnožování
Aby tuto „venkovskou stravu“ lépe pochopili, analyzovali vědci také kosterní pozůstatky dalších zvířat žijících ve stejném období ve stejné oblasti - včetně mývalů a svišťů. Našli dost značnou shodu, což naznačuje, že potkani obecní, kteří v 19. století mohli připlout do Ameriky na lodích z Evropy, coby invazivní druh museli soupeřit o zdroje potravy s původními živočišnými druhy Severní Ameriky.
Krom nepříliš překvapivého zjištění, že si městští hlodavci žijí lépe než venkovští - což věděl už 600 let před naším letopočtem Ezop - by tato metoda mohla pomoci prostudovat potkaní chování ve městech a najít způsoby, jak kontrolovat zamoření potkany. Tato snaha stojí ročně miliardy dolarů.
„Studie nám poskytla náhled na to, jak se potkani v městských oblastech stravovali a chovali během dlouhého období. A jídlo je velmi důležité pro to, jak se rozmnožují,“ uzavřel Guiry.
