„Přála jsem si, aby Junior zažil co nejméně stresu,“ vysvětlovala Agata Kapiewiczová, proč svého desetiletého knírače svěřila místní veterinární klinice. Ta ji před operací ujišťovala, že se nemá čeho bát a že jí hned po zákroku sdělí, jak operace dopadla. „Telefon podle slibu zazvonil po pár hodinách. Uslyšela jsem, že Junior je v pořádku. Ale když jsem se zeptala, kdy si ho mohu vyzvednout, řekli mi, že raději ještě ne, že se ještě musí zotavit,“ vylíčila.
Psí sporty: Co se svými čtyřnohými kamarády určitě vyzkoušet? |
Až když po několika hodinách na kliniku znovu zavolala, přiznali se, že pes utekl, a ještě se zeptali, zda neví, kde může být. „Nemám ponětí,“ vyhrkla a až po chvíli ji došlo, že nejde o žert. „Plakala jsem z bezradnosti a soptila vzteky,“ připustila. Pak nasedla do auta a vydala se psa hledat. Ulicemi jezdila až do rána, ale marně. Dala také zprávu o zmizelém knírači na facebook a zanedlouho začala dostávat zprávy, kde všude byl Junior viděn. Ale zdálo se, že uprchlík je vždy o krok napřed. Až nakonec hlídač jednoho parkoviště, který o hledaném knírači věděl, psa zadržel.
„Takové příhody se bohužel stávají všude po světě. Přes vší zkušenost je chování našich čtyřnohých pacientů občas nepředvídatelné. Je to pro nás bolestná lekce na celý život,“ uvedla klinika na svém webu s tím, že pocity veterinářů samozřejmě nelze porovnat s úzkostí a strachem majitelky psa.
Podle právníků by se paní Agata mohla domáhat odškodnění, ale musela by u soudu prokázat rozsah utrpěné újmy.
