S režisérem a uměleckým ředitelem Činohry Národního divadla Danielem Špinarem o tom, jak natáčet divadlo na kameru, jaké výhody má blokové hraní a co mu přinesla pandemie.
Lidovky.cz: Jak covid poznamenal váš názor na sebe samého jako šéfa Činohry?
Covid změnil všechno. V Národním divadle pracuju pět let a celá ta instituce byl rychle rozjetý vlak. Když jsem nastoupil, nekladl jsem si otázky, v jakém režimu tu co funguje. Na to nebyl čas. Když se pak vlak nuceně zastavil, vyjevila se najednou spousta problémů. Začali jsme objevovat otázky čekající na odpověď, jako třeba zda má smysl hrát tak často jako dosud, jak nastavovat repertoár, jestli a jak funguje vnitřní komunikace v divadle, zamysleli jsme se nad funkčností našeho marketingu. Takže díky covidu jsem dostal čas zastavit se, rozhlédnout se a přemýšlet. Začal jsem uvažovat o blokovém hraní, poprvé nahlas zazněla věta „nemusíme hrát každý den“, a objevili jsme tím možnosti, jak s programem a strukturou a logistikou pracovat pružněji. Překvapivě mám víc co dělat, než když se hrálo. Víc se věnuji manažerské práci.