S lektorkou cukrářských kurzů a autorkou úspěšného blogu Víkendové pečení se potkáváme po odvysílání prvního dílu již třetí řady soutěže Peče celá země. V kavárně si porotkyně tohoto populárního pořadu objedná kávu, a nikoli sladký, ale slaný croissant plněný šunkou a sýrem. Zvědavé pohledy okolosedících přitom napovídají, že boj o titul nejlepšího amatérského pekaře sledují a Míšu Landovou dobře poznávají.
Co si myslí o názoru, že cukrářský souboj na obrazovky České televize nepatří? Proč si nikdy neotevře vlastní cukrárnu? A co znamenají dva proužky vytetované na její paži?
Lidovky.cz: Váš pradědeček byl cukrář. Kde provozoval svou cukrárnu?
V malé obci na Rakovnicku během 30. a 40. let. Já říkám, že cukrařina ve mně byla odjakživa, jen to semínko vyrazilo až v dospělosti.
Pamatuji si, jak nám babička, dcera praprarodičů cukrářů, vyprávěla nikoli pohádky, ale o jejich cukrárně: jak náročné řemeslo to bylo, jak její rodiče neznali víkendy ani dovolenou, jak v létě řešili vánoční výzdobu a cukrátka nebo – protože nebyly lednice – jak v zimě sekali velké kusy ledu, které schovávali ve sklepě.
Jinak pekli bábovky, zákusky, na Velikonoce měli ve výloze velkou čokoládovou figurku zajíce, na Vánoce balili bonbony do papírů se střapci, které se pak věšely na stromeček.
Dodnes po nich mám bábovkovou formu a skleněný podnos na noze. Více se bohužel nedochovalo. Cukrárna skončila nešťastně, zavřeli ji během druhé světové války.
Lidovky.cz: Proč jste vlastně šla studovat finance a bankovnictví?
Protože jsem organizovaný člověk. Mám ráda práci na počítači, věci, které mají logiku, účetnictví, analýzy. Proto mám vystudovanou ekonomku, v dětství jsem chtěla být učitelka nebo sekretářka.
Docela dlouho jsem se tím také živila, na různých pozicích, a bavilo mě to. Jenomže pak jsem se začala zajímat o cukrařinu, a jakmile k tomu přičichnete, je to návykové. Chcete umět víc a vyzkoušet víc.
Lidovky.cz: Kolik vám bylo let, když jste se rozhodla, že s prací u počítače seknete ve prospěch dortů?
