Lidovky.cz: Vaše nadace funguje a pomáhá už přes dvacet let. Co v rámci pomoci druhým považujete za svůj největší úspěch?
Po 23 letech, co nadace pomáhá, mám asi největší radost z toho, když vidím jak některé děti, které vyrůstaly v ústavech, dnes stojí pevně na svých nohách. Ať je to Bohunka, kterou jsme podporovali při studiích zpěvu na vysoké škole, dnes spokojená maminka tří dětí. Nebo Déňa, který díky nadačnímu grantu mohl místo ústavu vyrůstat u babičky. Těch příběhů s dobrým koncem je mnohem víc. Jsem přesvědčená o tom, že i kdybychom pomohli jen jednomu dítěti, naše úsilí má smysl.
  |
Lidovky.cz: Vrací se k vám dnes už dospělé děti, kterým jste pomohla? Nebo naopak - sledujete jejich život vy?
Ano, s mnohými jsme v kontaktu. Například Pepča, který před 15 lety přišel do nadace, že nemá kde bydlet, neví jak dál a mohl skončit na ulici, se s naší pomoci osamostatnil, dostudoval a 10 let pracoval v Diakonii. Dnes už třetím rokem pracuje u nás v grantovém oddělení a má na starosti CTP Fond, který pomáhá rodinám v krizové situaci. Každý měsíc připravuje až 50 žádostí a sám se dokáže velmi dobře vžít do jejich situace, pochopit je a pomoci jim.
Lidovky.cz: Počet dětských domovů se prozatím nesnižuje a v ústavní péči končí každý rok mnoho dětí. Dotýkají se vás jednotlivé příběhy stále stejně intenzivně jako když jste nadaci zakládala? Nebo už jste trošku „otupěla“?
Každý lidský příběh, který dorazí do nadace, vás zasáhne. Když čtu, čím mnohé děti musí od útlého věku projít, vnímám to i po těch letech stejně intenzivně, jako v počátcích nadace. Těžko člověk může otupět vůči lidskému neštěstí.
Lidovky.cz: Jste matkou tří dětí... Jaké to bylo pomáhat dětem, když jste neměla své vlastní a jaké teď, když máte tři?
Pomáhat jsem chtěla vždycky. Možná jen, že když mám děti a vnímám více, že člověk potřebuje někam patřit, mít svoji rodinu, zázemí, kde najde bezpečí v dobrém i v tom zlém. O to vše jsou ochuzeny děti, které vyrůstají bez rodičů. Představte si, že slovo máma znáte jen z říkanek, nikdy jste si nehráli s tátou a vaše oblíbená hračka je erární.
Lidovky.cz: Jak jste vyrůstala vy?
Já jsem měla šťastné dětství. Sice jsme s bratrem vyrůstali ve skromných poměrech, v paneláku v Ústí nad Labem, ale měli jsme mámu, tátu a místo, kterému jsme říkali domov. Když bylo nejhůř a v Paříži jsem zažila pocit samoty, vždy jsem se měla kam vrátit.
Lidovky.cz: Pro svou nadaci jste jako sponzory získala například monackého knížete nebo zpěváka Bryana Adamse. Jak se vám to povedlo?
Poznala jsem je díky práci a cestování po světě. Později jsme se stali přáteli. Jsem ráda, že když jde o dobrou věc, tak rádi pomůžou. Bryana jsem dokonce inspirovala k založení vlastní nadace. Možná je přesvědčilo moje odhodlání a zápal pro věc.
Lidovky.cz: V současné době jste podepsala společně grant pro Centrum Locika, které se věnuje mimo jiné také skupinovým terapiím pro děti, které zažívají domácí násilí. Co všechno se ale v centru ještě díky grantu změní?
S Centrem Locika spolupracujeme dlouhodobě na různých projektech a díky tomu víme, že počet dětí, které trpí následky násilí, narůstá. Locika má metodiku, která pomáhá rodičům zastavit násilí v rodině a dětem vyrovnat se s následky, které na nich domácí násilí zanechalo. Pracuje se s oběma rodiči tak, aby s nimi dítě mohlo vyrůstat v bezpečném kontaktu a násilí v rodině se zastavilo. Díky CTP a našemu grantu se tato metodika dostane do krajů a umožní vznik dalších tří poboček, což zajistí lepší dostupnost pomoci pro děti zažívající násilí v rodině. Pomoc tak bude dostupná nejen v Praze.
Lidovky.cz: Máte zhruba přehled o tom, kolik dětí se potýká s násilím v rodině?
Dětí, které zažívají nějakou formu násilí v rodině je okolo 10 % (tzn. 2-3 ve školní třídě). Závažnou formou domácího násilí pak dle statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí trpí okolo 2500 dětí ročně. A ani pro tyto nejzávažnější případy neexistuje adekvátní forma včasné odborné pomoci. Právě tuto situaci by měl náš grant změnit. Vznik dalších tří poboček je prvním krokem. Ideálně by mělo takovéto centrum pomoci existovat v každém kraji.
Lidovky.cz: Co je pro vás v životě nejdůležitější? A mění se ty priority v čase?
Určitě je to zdraví moje a mých blízkých a čas, který s nimi mohu strávit… Ale kdybyste se mě ptali v patnácti, tak to asi pravděpodobně vidím jinak.
Lidovky.cz: Co je podle vás největším problémem současného nastavení světa?
Myslím si, že jedna z bolestí současného světa je to, že existuje málo lidské soudržnosti a vzájemné úcty. Nejen k sobě navzájem, ale i okolí a přírodě.
