Holešovický farní byt prostupuje vůně kadidla ze svíčky, kterou si Martina Viktorie Kopecká přivezla z Říma, knihovna přetéká zdaleka ne jen duchovní literaturou, před sebou máme hrnky s čajem, a i když je hned pod okny rušná silnice protnutá kolejemi, je tu až hmatatelný klid.
„Mám tenhle byt moc ráda a stále ho využívám na setkání s farníky, ale už tu bydlím spíš přechodně. S partnerkou žijeme kousek za Prahou. Období samoty se přehouplo, doma jsme teď na všechno dvě, navíc nás těší přítomnost zvířat. Dřív jsem měla jen želvu – a najednou mám dvě fenky, a ještě kočku. Je to zvěřinec na kolečkách! A úplně jiná kvalita života. Mnohem víc si teď uvědomuji, jak je důležité, aby člověk vedle sebe někoho měl. Samota faráře prožívajícího Vánoce – pokud kolem sebe nemá živé společenství lidí se zájmem, kteří ho pozvou na čaj a nečekají na oplátku vůbec nic, ani žádné moudré řeči – je těžká,“ zamýšlí se.
Lidovky.cz: Setkáváme se v předvánočním čase. Je pro vás letošní advent v něčem výjimečný?
Je nejkratší možný. Začíná 3. prosince a končí na Štědrý den, což s sebou nese větší nahuštění pracovních aktivit. I v mém osobním životě je to jiné. Rozeznávám teď dobu před coming outem a po něm a letos je pro mě tento čas spojený s moc hezkými otázkami farníků, kde budeme na Vánoce a podobně. Už je používáno množné číslo a já se cítím obdařená moc hezkým zájmem.
Lidovky.cz: Není letošní advent jiný i v tom, že je první v pravdě?
