„A to jako fakt můžeš psát o čem chceš?“
„Jo, fakt jo,“ pronesu se smíchem, když vidím, jak ji zazářila očička.
„A to bys mohla napsat i o někom? Třeba tě někdo naštve a ty mu to můžeš takhle pěkně osolit,“ napadne ji a v tu chvíli mi dojde – vlastně i to by šlo. Jen se nabízí otázka – chtěla bych to?
To, že občas narazíme na (slušně řečeno) blbce, je zcela normální. Ba co! Je to nutnost! Jen si to vezměte, když se sejdete s přáteli, tak vděčným tématem bývá právě to pikantní. Průzkumy nejednou dokázaly, že ženy se svým kamarádkám procentuálně více svěřují s problémy, které prožívají se svými partnery, než aby své protějšky pochválili.
  |
Ale naproti tomu sociální sítě představují úplný opak. S extrémní radostí sdílíme krásné fotky, krásná místa a krásné zážitky. Je IN fotit jídlo a fotit jej klidně tak dlouho, dokud nevychladne. Pózy krásných žen neznají mezí, vidíme téměř nahá těla, vyrýsovaná, sem tam nepřirozená, ale co je hlavní – sledujeme, díváme se, zaujme nás to. Tedy pardon, budu mluvit za sebe. Ano, dívám se na fotky cizích lidí a dospěla jsem k závěru – Sakra, vždyť tohle je diagnóza!!! Voyerismus!
Vendula FialováNarodila se v Ostravě. Souběžně se studiem herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě vystudovala také Obchodní akademii, obor Veřejná správa (oboje v roce 2008). Poté vystudovala obor Veřejná správa a regionální politika na Slezské univerzitě v Opavě (absolvovala v roce 2012) a současně vstoupila do prvního divadelního angažmá v Severomoravském divadle Šumperk a za dvouleté angažmá získala cenu Miloše Movnara za nejlepší herečku roku 2011. V roce 2010 vstoupila do angažmá Moravského divadla Olomouc. Tady setrvala sedl let, dvakrát získala ocenění za nejlepší ženský jevištní výkon, a to za roli Maryši ve stejnojmenné inscenaci bratří Mrštíků a za roli nevidomé Elišky v představení Královny, kterou stále v Olomouci „dohrává“. Účinkovala sedm let v ostravském studiu České televize jako moderátorka počasí v pořadu Dobré ráno na ČT2. V epizodních rolích jste ji mohli vidět v seriálech jako Policie Modrava, Rozsudek, Místo činu Ostrava, Ordinace v růžové zahradě, Helena aj. Moderovala také víkendové vysílání Hitradia City, moderování je její velká vášeň a na kontě má desítky akcí. Od září 2017 do června 2019 byla v angažmá Divadla pod Palmovkou. Do angažmá se opět vrací od září 2020, vidět ji můžete v inscenaci Můj romantický příběh, Žítkovské bohyně, Rok na vsi, Pusťte Donnu k maturitě aj. |
Dobře, když se podívám na definici, tak voyer nejsem, tedy ne v nějakém úchylném slova smyslu, ale stejně jsem se pozastavila nad tím, že čumím na jiné lidi a co víc, dávám prostor, aby kdokoliv koukal na mě!!! Já vím, dneska je to běžné, lidi si tím dokonce vydělávají (a závidím jim, že to umí), ale upřímně, koukáme na faktický život nebo fikci přikrášlenou pár hashtagy, která za pár vteřin pomine, ale všem sledujícím dá iluzi, že tohle je snový život, který je fakt boží? A jsme opravdu všichni tak hodní a přející, že díky nám, sledujícím, druzí vydělávají? Ano, vy sledujete Leoše, který nedávno oslavil milion followers a to už nabízí, panečku, pěkně zaplacené spolupráce. Ale, naopak, on sleduje jen pár stovek lidí a vy, kteří mu štědře platíte, ho vůbec nezajímáte. A tohle je dnešní svět.
Dokonce jsem zaslechla, že herce a herečky obsazují do rolí podle toho, kolik sledujících mají na sociálních sítích. Jestli je to fáma, budiž, ale logiku to dává. Kdo má nejvíc followers, přitáhne i diváky, to přece dává smysl. Ale jaká je pak budoucnost. Budou chtít lidi pochytit opravdové herecké řemeslo a krůček po krůčku přes dramaťák, konzervatoř a tak dále, vylezou na prkna někde na oblasti a půjdou si cestu za kvalitou do větších divadel? Nebo budou nahrávat videa na YouTube a stanou se z nich hvězdy seriálů, aniž by kdy zavadili o jedinou učebnici dramatické výchovy? Toť otázka…
Víte, přiznám se, že můj sen (a ten sen trvá od takových pěti let a přetrvává stále) je moderovat večerní zprávy. Mám bohatou zkušenost s moderováním různých akcí, moderovala jsem v rádiu, ale večerní zprávy, to je meta (teda ještě je tu AZ kvíz, ale tam se dvojice zatím nezměnila, takže to vidím bledě). Poslední roky však pozoruji, že cesta učení mluvy, pak první krůčky před kamerou, moderování zpráv o počasí, taky zmíněné rádio a tak dále, to jsem možná nemusela. Stačilo spíš cvičit, zapracovat na figuře, jít na soutěž krásy a večerní zprávy by vyšly.
Ať už je váš cíl jakýkoliv, jděte cestou, která je pro vás tou správnou. Abyste si vy mohli říct „Udělal jsem maximum“. On totiž ten sen vyjít může, ale nemusí. Buďte sví, buďte pozitivní (i když tohle slovo má poslední dobou nový rozměr), věřte si! Fotky na sítích vás můžou zmást, že vy nemáte tak krásný život, tak barevný a plný luxusu. Ale ony ty fotky mnohdy s realitou souzní velmi vzdáleně. Tak se nenechte obalamutit.
Jo a víte, co mě navrací k hodnotám, kde sítě nemají prim – dokument Sociální dilema. Kdyby jediný čtenář na tohle kouknul a mělo to u něj pozitivní odezvu, budu šťastná. Ostatně to už jsem… Došlo mi, že už nechci být voyer cizích životů…
