Haiku jako cirkusové představení? Japonská kultura je fascinující, říká performer

Lidovky.cz: Jste členem mladého novocirkusového souboru Cink Cink Cirk. Na jevišti se vás tak tedy vždy pohybuje více. Klidně mne opravte, ale člověk si dle mého nepřipadá tak “nahý”. Jaké pocity jste měl při premiéře intimního představení DÓ, kde jste před diváky dlouhou dobu jen vy sám a až poté se k vám připojí Eva Stará?
DÓ bylo vlastně jedno z prvních celovečerních představení, na které jsem se podílel od samotného začátku do konce. Nejtěžší je asi balancovat v roli performera a tvůrce; když je větší kolektiv, člověk se může o ostatní opřít, jak během zkoušení, tak posléze na jevišti. Tady jsem ale nucen být celou dobu více přítomný. Byla to pro mne nová zkušenost. Mám velkou úctu ke všem, kteří hrají sólo celovečerní představení. Já ale nebyl vůbec sám, měl jsem sebou Evu Starou a později i skvělou dramaturgyni Janu Stárkovou. My jsme tomu představení věřili na sto procent a proto, i když jsem na jevišti začínal „sám“, tak jsem si to užil.

Lidovky.cz: DÓ, jehož hlavním tématem a inspirací je tradiční forma japonských básní haiku, je vaše absolventské představení. Jak se zrodil nápad právě na inspiraci haiku?
Japonská kultura mě fascinuje už dlouhá léta, baví mě, jak je naprosto jiná jejich mentalita a vztah k řemeslu a umění. Na haiku mě nejvíce inspiruje to, jak moc silný obraz vyvolává ve čtenářovi skrze velmi málo prostředků. Snaží se zachytit esenci a podstatu věci spíš, než to barvitě popisovat. To mi přijde obzvláště důležité v dnešní společnosti, kde chceme víc všeho. V období, kdy jsem se měl rozhodovat o čem bude můj bakalářský projekt, mi náhodou přišla do cesty jedna sbírka haiku od Santoky Tanedy. Najít fyzickou formu čisté básně mi připadala jako zajímavá výzva a dobrý námět na představení.

Lidovky.cz: Dokázal byste popsat, jak se liší kreativní proces vytváření intimního představení jako je DÓ, které kombinuje tanec a nový cirkus oproti ryze novocirkusovým vystoupením s Cink Cink Cirk? Kde vidíte největší rozdíl?
Už ze samotné podstaty tématu jsme se od začátku zkoušení snažili vyhýbat „efektním“ trikům, které se v novém cirkusu docela často objevují. U některých básní jsme se inspirovali čistě pocitem, který v nás vyvolával, u jiných jsme zkoumali kaligrafii jako takový „vizuální přepis“ choreografie, kterou jsme pak skládali. Věděli jsme, že je pro nás důležitější vykreslit atmosféru básně, než předvádět své schopnosti. Měl jsem štěstí se skvělým týmem. Všichni jsme byli na stejné vlně a to pomáhalo hladkému průběhu autorskému zkoušení. S Cink Cink Cirkem vycházíme z toho, že rádi žonglujeme a děláme si ze sebe srandu, snažíme se přenášet divákům svou radost ze hry, a abychom si to i my i diváci vzájemně užili. I tím, že s Cinkem teď hrajeme převážně venkovní show, tak tam platí trochu jiná pravidla.

Lidovky.cz: V současné době pokračujete ve studiu magisterského oboru nonverbálního divadla na pražské HAMU. Nelákalo vás, jako mnoho vašich kolegů, jít studovat například nový cirkus na některou ze zahraničních škol?
Samozřejmě že lákalo, v zahraničí je teď dost skvělých českých cirkusáků na dobrých školách a sleduji pyšně jejich progres. Je vidět, že je tam delší tradice nového cirkusu, a že ho umí učit. Já jsem strávil pouze jednoměsíční stáž na cirkusové škole v Berlíně. Nicméně to byla velmi inspirující zkušenost a rozhodně bych do budoucna chtěl něco podobného podniknout, klidně i intenzivněji. Co přinese budoucnost v tomhle ohledu zatím nechci hádat.

Lidovky.cz: Když byste měl popsat, co vás baví nejvíce na novém cirkuse, jaké tři věci by to byly?
Nejvíce mě baví, že je to stále velmi mladý žánr a pořád je co zkoumat a objevovat. Pak samozřejmě ta technika, která přichází s prací a otevírá světy, ve kterých si můžu “hrát”. No a v nejposlednější řadě miluju cirkusáky. Jsou to hrozně krásní lidé a komunita kolem cirkusu mě prostě baví.

Lidovky.cz: Chtěl byste se mu věnovat i do budoucna nebo se budete soustředit na jiné formy uměleckého vyjádření?
Původně jsem na HAMU nastupoval jako „čistý cirkusák“, se studiem ale přišlo objevení jiných forem, zejména fyzického divadla a tance. Oba mají k novému cirkusu blízko. Nový cirkus pro mne zůstává jedna z forem, která má tady v Česku ještě velmi slibnou budoucnost. Bude se rozvíjet a u toho chci rozhodně být. V budoucnu bych si ale přál být univerzálnějším performerem pracující napříč žánry.

Lidovky.cz: Na konci září vás budou moci diváci vidět opět v Alfredovi ve dvoře právě s představením DÓ. Jaké další projekty chystáte na tento podzim, kde vás budeme moci potkat?
Ve spolupráci s CIRQUEON-Centrum pro nový cirkus pořádáme 26. a 27. září další reprízy v Alfredovi ve Dvoře a hned týden na to mě čeká premiéra se souborem Tantehorse, se kterým právě teď zkouším. Jde o završení roční divadelní laboratoře pod vedením Miřenky Čechové. Teď jsme ve fázi intenzivního zkoušení. Pak mi začíná zase v říjnu škola, výzkum nových nápadů a dostání se do lepší kondice, a taky si trochu odpočinout po létě, kdy jsem dost jezdil po Evropě a hrál s Cink Cink Cirkem.