Přes osm let ji pak věznil. Mladá žena s pomocí dvou zkušených spoluautorek v knize s názvem 3096 dní popsala na 284 stránkách svůj život před únosem, ve sklepním vězení i po útěku. I když se předem očekával nebývalý zájem a nápor čtenářů, podle zjištění ČTK se zatím obrovské množství výtisků neprodalo.
Knihkupectví Frick na vídeňské nákupní třídě Kärntner Strasse sice umístilo knihu hned k pokladně, ale do odpoledne prodalo podle jednoho z prodavačů "maximálně sedm výtisků". "Ve srovnání s jinými novinkami je zájem malý.
Myslím si, že to téma už není úplně aktuální a nikoho až tak moc nezajímá. Třeba ale kniha půjde později na odbyt dobře díky mediální kampani," myslí si další z prodavačů.
První předčítáníNatascha Kampuschová ve čtvrtek poprvé vystoupila sama naživo před publikem. Desítkám zájemců v jednom z vídeňských knihkupectví četla z čerstvě vydané knihy. V knihkupectví panovala přísná bezpečnostní opatření. Na akci dohlížela ochranka a kromě ní byl v obchodě zástup pořadatelů. Na různých místech stály mřížové zátarasy. Čtení se odehrávalo ve vyhrazeném prostoru v zadní části prvního patra obchodu, kam byl přístup jen na zvláštní pozvánku. "Neudělala jsem knihu proto, abych vytřískala kapitál, ale abych celý příběh zpracovala," začala své předčítání Kampuschová. |
Pár výtisků prodalo také knihkupectví Berger v ulici Kohlmarkt nedaleko vídeňského Hofburgu. Nebyla jich ale prý ani desítka. "Knihu jsme dostali teprve včera. Zatím je tedy na hodnocení krátká doba. Bude se ale prodávat dobře," myslí si šéfka obchodu.
Podle jednoho z pracovníků v informacích velkého knihkupectví Thalia na nákupní ulici Mariahilferstrasse je o autobiografii Nataschi Kampuschové zájem a lidé se po ní dívají. Obchodní dům publikaci nedal na jeden stůl či stojan, ale rozmístil ji na víc míst. Leží i u informačního pultíku.
"Prodala jsem od rána tak pět šest výtisků. Přesně to nevím. Možná se jich prodalo víc u ostatních pokladen," říká pokladní z pokladny u vchodu do knihkupectví Thalia. Počet zakoupených svazků ale nezná, v počítačovém systému prý jednotlivé pokladny propojeny nejsou.
Zatím se zdá, že kupující po titulu 3096 dní sahají spíš náhodou. "Jé, ono už to vyšlo? Chtěla jsem si to koupit," říká v knihkupectví nedaleko císařského paláce Schönbrunn Vídeňanka Anita. Knihu pak šla ukázat svému příteli, který ale jen pohrdavě zavrčel. Vrátila ji tedy s omluvným pohledem zpět do regálu. Natascha Kampuschová by měla ze svých pamětí ve čtvrtek večer předčítat v jednom vídeňském knihkupectví. Jeho šéfka rozhodla o tom, že knihu dá do prodeje už o den dřív. Zájemci si ji tedy mohli pořídit už v úterý.
Čtěte také: |
Publikace je uprostřed obchodu na očích narovnaná do veliké hranice. První den se prý prodalo pár desítek svazků. Večerní čtení Nataschi Kampuschové provázejí přísná bezpečnostní opatření. Obchod kvůli akci zavře o tři hodiny dřív. Na vše bude dohlížet ochranka. Autorku nebude možné fotografovat ani natáčet, svou knihu zřejmě nebude ani podepisovat.
Kampuschová se díky své autobiografii nyní po dlouhé době objevila znovu v médiích. Zapojila se tak do kampaně před vydáním knihy. Poskytla rozhovory některým rakouským deníkům a německé televizi. Při natáčení mluvila rozvážně a velmi často klopila zrak. Řekla, že díky knize udělala čáru za svým únosem.
Kniha se prodává v 11 zemích
Kolem případu panuje dosud řada nejasností. V médiích se objevovaly spekulace o Nataschině blízkém vztahu s únoscem, o jejím dobrovolném pobytu u něj či o tom, že pachatelů mohlo být víc. Svou náklonnost k únosci v knize mladá žena vyvrací. Popisuje, jak ji týral. Mluví o něm jako o pachateli. Zmiňuje se o svých pokusech o sebevraždu. O tom, že ji únosce Wolfgang Priklopil sexuálně zneužíval, ale prý psát nechtěla. Řekla, že je to poslední kousek soukromí, který si chce uchránit.
Kniha je podle německého nakladatelství Ullstein, které ji vydalo, k dostání v 11 zemích. Kromě Rakouska si ji mohou koupit zájemci třeba v Německu, Švýcarsku, Francii či Austrálii. Lze ji koupit i na internetu. V obchodech v Rakousku stojí 20,60 eur (zhruba 510 Kč).
Úryvky z Kampuschové autobiografieZpětně se zdá zjevné, že únos plánoval dlouho: Proč by jinak léta budoval podzemní vězení, které se dalo otevřít jen zvenčí a které bylo velké tak akorát, že v něm mohl přežít jeden člověk. Pachatel byl, to jsem zažívala v letech zajetí pořád dokola, paranoidní, ustrašený člověk, přesvědčený o tom, že svět je zlý a lidé ho pronásledují. Stejně dobře ale může být to, že sklep stavěl jako bunkr v přípravě na atomový útok či třetí světovou válku. Jeho sklon jednat se mnou jako s malým dítětem měl i špatné stránky. Loupal mi každý pomeranč a dával mi ho kousek po kousku do úst, jako bych neuměla jíst sama. Když jsem jednou chtěla žvýkačku, odmítl - ze strachu, že bych se jí mohla udusit. Večer mě nutil otevřít pusu a čistil mi zuby jako nějaké tříleté, která ještě neumí držet svůj kartáček. Po několika dnech hrubě popadl mou ruku, pevně ji držel a stříhal mi nehty. Viděl se v každé verzi jako pán domu, mě rezervoval různé role. Někdy hospodyně a otrokyně, která z něj sňala všechny práce od stavby domu po vaření a uklízení. Někdy partnerka, o kterou se mohl opřít, někdy náhrada matky, odpadkový koš pro jeho duševní rozpoložení, pytel s pískem, do kterého chtěl vybít svůj hněv ze své bezmocnosti v realitě. V domě jsem musela vždycky pracovat polonahá a v zahradě jsem nesměla v zásadě nosit žádné spodní prádlo. Byla to jedna z jeho metod, jak mě udržovat malou. Ležela jsem strnule v pachatelově posteli. Zamkl za sebou dveře a dal klíč na skříň, která byla tak vysoká, že tam sám dosáhl na špičkách. Pro mě tak byl nedosažitelný. Potom si lehl ke mně a připoutal mě na zápěstích plastovými páskami na svázání kabelů k sobě. Pachatel byl v mnoha ohledech bestie a hrozivější, než kdo dokáže vůbec vylíčit... samozřejmě mě vystavil i malým sexuálním útokům, staly se součástí každodenního utlačování jako šťouchance do zad, údery pěstí, kopání do holeně. A přece když mě za nocí, které jsem musela strávit nahoře (v domě), k sobě připoutával, nešlo o sex. Ten muž, který mě bil, zavřel do sklepa a nechal hladovět, se chtěl mazlit. Bylo to jako ďábelský kruh a čím víc se cítil svými vlastními myšlenkami tlačený do kouta, o to agresivněji se obracel proti mně. Jako už dřív přitom sázel na mix fyzického a psychického násilí. Ve čtrnácti jsem se několikrát neúspěšně pokusila uškrtit pomocí kusů oblečení. V patnácti jsem si chtěla podřezat žíly. Rozdrásala jsem si kůži velkou šicí jehlou a tak dlouho dál vrtala, až jsem to nemohla vydržet. Moje ruka mě skoro k nevydržení pálila, ale současně to zmírnilo vnitřní bolest. Odpálila jsem bombu. Doutnák hořel a neexistovala žádná možnost ho uhasit. Zvolila jsem život. Pachateli zbyla jen smrt. |
