V pražské Nemocnici Na Homolce má velmi široký záběr: pracuje s psychiatrickými, neurologickými, neurochirurgickými pacienty, věnuje se diagnostice jejich rozličných obtíží, psychologické podpoře během hospitalizace, komunikaci s rodinami nemocných, přípravě pacientů před operacemi, spolupracuje s neurochirurgy při tzv. awake brain surgery (operace mozku při vědomí pacienta) a následné diagnostické, terapeutické a psychoedukační péči. V loňském roce získala profesorský titul v oboru psychologie se zaměřením na neuropsychologii.
Navzdory výše vyjmenovanému je Lenka Krámská mimořádně skromná milá osoba, která nad svými profesními úspěchy téměř mávne rukou. „Dáte si kafe? Tak chvilku vydržte,“ zahajuje setkání a odchází se disciplinovaně postavit do fronty před nemocniční bufet. Následující dvě hodiny si povídáme o její cestě k neurovědám i o tom, proč je moderní společnost tak křehká.
Lidovky.cz: O co by měl člověk v životě usilovat, aby si uchoval duševní zdraví?
Hodně důležité je, abychom si v běžném každodenním fungování vytvořili strukturu, režim. U duševně nemocných často vidíme, jak pod vlivem onemocnění z běžného fungování, ať je to práce, rodina, partnerské vztahy nebo volnočasové aktivity, vypadnou. A to je pak něco, co se obtížně napravuje.
Život, jak se říká, nemůže stát na jediném základu. Měli bychom pečovat o všechny jeho složky – ať je to tělesné a duševní zdraví, mentální aktivita, pracovní činnost, která tvoří velkou část našeho života, sociální interakce, kulturní aktivity... Je dobré být aktivní v různých oblastech života. A zároveň v tom držet jakousi pravidelnost, řád.
Lidovky.cz: Leden je prý náročný měsíc z hlediska psychického zdraví. Je brzy tma, mnoho lidí nemá s čím pozitivním vykročit do nového roku. Máte tu zkušenost z praxe?
A víte, že ne? Je to možná tím, že tady na Homolce nefungujeme jako krizové centrum, takže to nevidíme tak výrazně jako v psychiatrických ambulancích. Podle mých zkušeností přibývá sezonních depresí už na podzim, s tím začátkem roku bych to neviděla tak černě.
Sama u sebe naopak s počátkem nového roku pociťuju víc elánu do práce. Řekla bych, že leden mnozí vnímají jako start něčeho nového – ostatně proto si tolik lidí dává novoroční předsevzetí.
Lidovky.cz: Hraje v tom roli optimistická představa, že začínáme s čistým štítem?
Určitě ano. S koncem roku máme tendenci bilancovat, rekapitulovat, co se stalo, co jsme udělali špatně. A s tím novým si říkáme, co chceme v životě změnit, jaké chyby už nechceme opakovat. Začátek roku je příležitost, abychom své vize začali realizovat.
Lidovky.cz: Jak to zařídit, aby nám předsevzetí vydržela déle než do konce ledna?
