S podporou místních spolků, obcí Vír a Dalečín a města Bystřice nad Pernštejnem ji do ankety Strom roku přihlásil Milan Peňáz, který si na údolí Svratky dobře pamatuje ještě z dětství
V Chudobíně žila jeho babička, narodila se tam jeho maminka a dnes sedmaosmdesátiletý Milan Peňáz tam prožil několik dětských let a také jeden celý válečný rok. „To mi už bylo dvanáct let a denně jsem chodil sedm kilometrů z Chudobína do měšťanky ve Víru. I přes válečné události to byla asi nejkrásnější léta mého života. Babiččina chalupa blízko řeky, spousta ryb, krásné koupání. Pro mě i většinu lidí, co tam žili anebo ta místa znali, byl zánik Chudobína velké trauma. Vzpomínky nádherné, zapomenout nelze. Přežila vlastně jen borovice a stala se pro mě milou památkou na tuto vesničku.
Lidovky.cz: Vedla tehdy k ní nebo kolem ní nějaká cesta?
Zatímco dnes vede zpevněná cesta a cyklostezka po pravém břehu, v době před vybudováním Vírské přehrady vedla vozová cesta z Dalečína přes Chudobín a osadu Hamry do Víru po levém břehu Svratky. Přímo pod naší borovicí cesta tvořila zákrut a za ní byl na řece hamerský splav s náhonem na někdejší železářský hamr a později na turbínu textilní továrny v osadě Hamry.
MILAN PEŇÁZNarodil se v roce 1932 v Chudobíně, nyní žije v Brně, ale stále jezdí do Dalečína. Vystudoval lesní inženýrství. Byl dlouholetým pracovníkem Akademie věd se specializací na obratlovce, je významným českým ichtyologem. Několik let pracoval na odloučeném pracovišti AV ve Studenci na Třebíčsku. Držitel Mendelovy plakety za zásluhy v biologických vědách. U příležitosti 50 let od zániku obce Chudobín zorganizoval výstavu fotografií a dokumentů, pod jeho redakcí vyšla monografie Chudobín – historie zaniklé obce. |
Lidovky.cz: Jak to tam tehdy vypadalo?
Místo pod borovicí, hamerský splav, říční ostrůvky, květnaté louky – to bylo jedno z vůbec nejkrásnějších a nejromantičtějších míst Svrateckého údolí mezi Štěpánovem a Dalečínem, kdysi označovaného jako Českomoravské Švýcarsko. Šlo také o velmi oblíbené místo četných turistů a letních hostů, kteří Chudobín v období první republiky i během války s oblibou navštěvovali.
Lidovky.cz: Bylo to oblíbené místo dětských her, nebo naopak místo, kam bylo nebezpečné šplhat?
Skála, na níž borovice vyrůstala, nepatřila zrovna k místům dětských her, ale občas jsme se k ní opravdu dostali – většinou ze strany od Hamrů, kde byl přístup pozvolnější. Jak hamerský, tak i poněkud výše ležící chudobínský splav byly nádhernými místy ke koupání. Vůbec v tehdejší době bylo naprosto normální, že nejen výletníci, ale i místní obyvatelé se v řece běžně koupali. Tento fenomén v současné době zcela vymizel a k řece kvůli zarostlým břehům vlastně ani nikde není přístup.
Lidovky.cz: Kde se vzal nápad přihlásit borovici do ankety Strom roku a s jakou podporou v okolí se setkal?
Při stavbě přehrady a při souvisejícím mýcení zaplavovaných lesů byla naše borovice nějakým šťastným řízením osudu opomenuta a jako jediný strom zůstala v zátopovém pásmu. Postupně začala být mnohem známější a oblíbenější. Lidé si všimli, že se čas od času při vysokém stavu hladiny ocitá na skalnatém ostrůvku uprostřed přehradního jezera, stal se z ní i jakýsi orientační bod, celému místu se začalo říkat „U borovice“ a označení se nakonec dostalo i na oficiální mapy.
Borovici znovu objevili turisté, fotografové i malíři Vysočiny. A tak právě tehdy nějak přeskočila ta jiskřička – což tak borovičku přihlásit do soutěže Strom roku? Od tohoto prvotního nápadu k formulaci a podání přihlášky a posléze k vítězství v národní anketě uplynulo ve Svratce ještě hodně vody, trvalo to téměř tři roky. Toto období bylo provázené občasnými zklamáními, někdy i beznadějí, ale nakonec přece jen dovršené úspěchem.
Lidovky.cz: Váš pohled odborníka: jaký je její zdravotní stav? Jakého stáří se obvykle borovice dožívají a jaká budoucnost ji patrně čeká?
V průběhu přípravného období na náš strom vypracoval odborný dendrologický posudek docent Ing. Luboš Úradníček z Lesnické fakulty Mendelovy univerzity. Borovice byla shledána mechanicky stabilní a relativně zdravá, i když s příznaky nedostatku vláhy. Její věk byl odhadnut na 300 až 350 let. Jako maximální věk pro tuto dřevinu uvádí literatura 300 až 580 roků. Pevně věříme, že naše borovice, která v minulosti projevila již tolik statečnosti a odolnosti, nás i naše potomky bude ještě dlouhou dobu oblažovat svou krásou. Nemohu ale nezmínit, že v blízkém okolí naší borovice jsou lesní porosty těžce postiženy suchem, hmyzími škůdci i bořivými větry. V roce 2018 to postihlo hlavně levý břeh Vírské přehrady, v loňském a letošním roce škody katastrofických rozměrů postihly porosty i na pravém břehu.
Lidovky.cz: Jaké je tedy poselství po zisku titulu Evropský strom roku?
Národní i celoevropské ankety Strom roku se dosud zaměřovaly na jednotlivé stromy a jejich vztah a význam pro život lidí zejména z blízkého z okolí. Jenže skutečnost, že poslední ročník obou anket se odehrával v období vrcholícího hynutí lesů nabývajícího katastrofálního a celoevropského rozsahu, způsobila, že cíl ankety se posouvá kamsi výš a dál. Již nestačí oslavovat, chránit a zachraňovat jednotlivé stromy, musíme za nimi vidět také ohrožené lesy.
A do této roviny se během kampaně hlasování přenesly nejen spontánní aktivity na sociálních sítích, ale posléze i záměry konkrétních činů příznivců a milovníků Chudobínské borovice. Zejména je to akce zaštítěná mikroregionem Bystřicko, kdy padl slib, že za každý hlas odevzdaný v anketě chudobínské borovici vysadíme jeden mladý strom. Těch hlasů bylo 47 226, to je zhruba sedm hektarů obnoveného lesa.