Loni na jaře odcházeli z Památníku dlouholetí zaměstnanci na protest proti dnes již bývalé ředitelce Martině Lehmannové. Letos v lednu jich zase mnoho odešlo s ní. A zatímco se osm tzv. lidických dětí od Památníku distancovalo, poslední žijící lidická žena Jaroslava Skleničková (93) se za ředitelku postavila. Martina Lehmannová podle ministra kultury Lubomíra Zaorálka neuměla s přeživšími komunikovat empaticky.
Rozpory nabraly na síle poté, co Česká televize v červnu 2019 odvysílala reportáž, v níž historik Vojtěch Kyncl tvrdil, že jedna z lidických žen udala svou židovskou podnájemnici. „Dohadovat se, kdo Židovku udal, se mělo v roce 1945. Dnes jsou všichni, kteří by mohli dosvědčit, jak to bylo, mrtví. Když jsme byli v lágru, drželi jsme jako jedna rodina. Tak proč nestojíme pořád při sobě, když je nás taková trocha?“ říká v reakci na současné dění okolo Památníku Lidice poslední lidická žena Jaroslava Skleničková. A ani tentokrát ji neopouští humor.
Lidovky.cz: Kolem Památníku Lidice se v posledních měsících strhla nepřehledná bouře. Jak situaci vnímáte?
Nová paní ředitelka měla na vedení památníku jiné požadavky, než na které byly dosavadní zaměstnankyně zvyklé, a většina z nich bydlela v Lidicích. A tak se stalo, že jedna po druhé dávala výpověď. Ředitelka celkem rychle obsadila prázdná místa vysokoškolskými zaměstnanci se znalostí cizích jazyků. Něco vám ukážu. Tady na stránkách Českého svazu bojovníků za svobodu (ukazuje na tabletu) je poděkování ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi. Je pod ním podepsaná Jana Bobošíková. A na stránkách obce je úplně stejný text podepsaný zastupitelstvem obce.
