Když ráno 29. srpna 1911 vyjde z lesa u kalifornského Oroville divoce vyhlížející muž, vyvolá to senzaci. Tehdy už nikdo nevěří, že ve Spojených státech ještě žijí divocí indiáni, tedy takoví, kteří se nedostali do kontaktu s euroamerickou civilizací. A přece to je pravda – tedy až na ten plurál. Divocí indiáni jako skupina už nežijí, ale žije poslední divoký indián, muž, který až od bělochů dostal jméno Iši.
Svým způsobem ta zpráva působí senzačně i na nás po sto letech. Dokládá, že původní Američany žijící tradičním způsobem ("divochy") nedělí od současnosti propast věků, ale pouze čtyři generace. Jen si to dejme do kontextu. Amerika roku 1911 je nastupující velmocí. Pyšní se masovou výrobou automobilů (Ford T). Kalifornie je už na cestě k symbolu amerického ráje, kam z New Yorku právě odjel slavný režisér David Griffith – v dosud neznámé díře Hollywoodu zakládá filmový byznys. A 6. února 1911 se narodí chlapec jménem Ronald Reagan.
Pro zvětšení klikněte na obrázek
Do tohoto civilizačního kvasu se z lesa u jatek v malém severokalifornském městě vynoří téměř nahý "divoch", vyčerpaný a hladovějící. To je něco úplně jiného, než čím zásobí evropské čtenáře Karl May, tehdy už sám na sklonku života. To není rudý bratr Vinnetou, ale muž, který se čtyřicet let skrýval. Odkud se vzal?
Iši má štěstí, že už skončila doba, kdy "rudocha" šlo jen tak zastřelit. Namísto toho se ho ujímají dva etnografové z Kalifornské univerzity v Berkeley, Alfred Kroeber a Thomas Waterman. Jenže i když jde o znalce indiánů, dokážou se s ním domluvit až po velké námaze. Iši je totiž skutečně posledním ze svého kmene (lid Yahi z kmene Yana), takže akademici to na něj musí zkoušet s jazyky kmenů příbuzných. A když se ho zeptají, jak se jmenuje, odpověď je výmluvná: "Nemám žádné jméno, protože nebyli lidé, kteří by mě pojmenovali." Proto mu profesor Kroeber dá jméno Iši, což v jazyce Yanů znamená člověk.
Iši znamená člověk
Išimu je odhadem 49 let. To znamená, že za půlstoletí jeho života se nepodařilo shromáždit dost lidí z kmene na to, aby mohl proběhnout rituál pojmenování. Důvody líčí sám Iši. Když mu bylo asi pět let, lovci indiánů zmasakrovali jeho kmen. Přežila necelá polovina, asi třicet lidí, a ti se stáhli do úplného inkognita v divočině. "Nezanechávali stopy, jejich hlavními cestami byly bystřiny a potoky, křovím neprocházeli, podlézali je po čtyřech, nikdy nezlomili žádnou větev a nikdy neštípali dříví ani si nekovali špice k šípům – to je příliš hlučné," popsal to před lety magazín Koktejl. Když v roce 1908 narazí na tábořiště posledních přežívajících kmene Yana honáci, Išiho stará matka utíká a brzy umírá. Iši pak žije tři roky zcela sám v divočině. Z ní vyjde až 29. srpna 1911.
Jak už bylo řečeno, Iši má štěstí, že ho přijímá Kalifornská univerzita. Ještě větší štěstí má v tom, že na univerzitě neslouží jako exponát, ale dostává funkci asistenta výzkumu. Formálně vzato na škole uklízí, za což pobírá mzdu, ale především líčí akademikům příběh svého kmene. Tak to trvá pět let. Potom ale muž, jenž přežil půlstoletí v divočině, dostává tuberkulózu a 25. března 1916 jí podléhá. Je zpopelněn podle rituálu Yanů. A černý indiánský džbán s jeho popelem, pietně uložený na hřbitově u San Franciska, nese nápis "Iši, poslední z kmene Yana, 1916"
