Pro ženy je nevýhodné chtít se vyrovnat mužům, říká herečka Vrbková

Lidovky.cz: Nová hra, kterou uvedlo Divadlo Komedie, nevyznívá pro ženy příliš lichotivě. Co si myslíte o postavě, kterou hrajete?
No nevyznívá. Myslím, že se nám ženám vytrácí taková ta síla, kterou uvnitř máme, a přetransformovává se do žen trpitelek, žen, které všechno vydrží, žen bojovnic a žen chudinek a princezen, které cokoliv potřebují, snaží se vydupat a vyplakat u mužů. A ještě je u toho popíchneme, že za všechno na světě můžou oni, že nejsou dostatečně silnými muži, a přitom to jádro je v nás. S tím je třeba něco udělat a to bych viděla jako poselství té hry. Muži jsou křehčí, než si myslíme, často reagují jen na naše pohnutky. V nové hře hraji postavu Anděly, která se zhlédne v postavě Nadi, závislé na narkotikách, snaží se ji mermomocí zachránit a tím snad svůj tak trochu obyčejný život matky v domácnosti "obohatit". Chybí jí doma dobrodružství, ale cena, kterou za dobrodružství zaplatí, je velmi vysoká, protože ztrácí svého muže, který jí má velmi rád. 

Lidovky.cz: Manipulace, násilí, agresivita. I to jsou témata, kterým se hra nevyhýbá. Měla jste při zkoušení problémy s krajní polohou své postavy?
Moje postava v inscenaci se nechá zlákat - a zkusí sníst pár prášků, aby zjistila, jaký že je ten pocit štěstí, který se dá tak rychle pár pilulkami navodit. To jsem nikdy nezkoušela, takže jsem moc nevěděla, jak ho zahrát. Ale dovedu si představit to, že jsem lehce omámená, hlava vymýšlí spoustu fantazií a vymyšleností, které nejsou vůbec třeba ani uskutečnitelné, jsou mimo realitu, a přesto se nechám unést, že to tak může být. To, myslím, my herečky umíme, a vlastně jsme za to i placené.

Lidovky.cz: Část populace má ještě dojem, že štěstí je pro ženu muž, děti, domácnost a starost o ni. V čem spatřujete štěstí vy?
Musím zatím vycházet z toho, co mám. Potřebuji mít okolo sebe lidi, které mám ráda, bez nich se neobejdu. A potřebuji hlavně tvořit, hrát, skládat a vycházet u toho ze sebe. Vždycky se objeví něco, co chybí, důležité je chtít hledat a učit se, aby se to, co je nepříjemné už více neopakovalo, abych našla cestu, jak z toho ven.

Lidovky.cz: Pamatujete si konkrétní moment, kdy jste byla v životě nejšťastnější?
Vždycky se mi to vybavuje až zpětně. Jsou to hodně momenty z dětství okolo Vánoc, když nás právě bylo doma hodně. Přijela babička, děda a bylo nám hezky, asi i proto, že jsme se snažili, aby to tak bylo.

Lidovky.cz: Připadáte si jako žena oproti mužům v nevýhodě?
Já jsem v nevýhodě, když se ze sebe snažím dělat muže. Že všechno zvládnu, zařídím, unesu a jsem silná. To je pak velmi nevýhodné pro obě strany.

Lidovky.cz: Co je podle vás nuda a jak se projevuje?
To bude asi životní postoj, ne? Znám, že když mám nos nahoru, je nuda úplně všechno.
Ale panečku, když pak o tu "nudu" přijdu - to pak bolí a začnu se snažit to vrátit zpět. Když mě něco ale opravdu nudí, tak to nedělám, abych se nudit nemusela.

Lidovky.cz: Nepostrádáte v životě kvůli své práci určitý řád?
Mně ta pestrost vyhovuje. Když jsem šila ve dvaceti v dílně, chodila jsem do práce od 7 do 15 hodin. A to jsem pak koukala, když jsem nastoupila do Husy na provázku, jak je život u divadla daleko zábavnější.