Nepřispím si, ne ne, naopak, vstanu co nejdřív, abych toho co nejvíc stihl. Pokud půjdu na ryby, vstanu klidně v půl páté. Na rybách chci být sám nebo s tátou, který mě k téhle zálibě přivedl už v dětství. Chytáme hlavně dravce, pstruhy, štiky, sumce. Jestli nezaberou, budu doma třeba už v osm, cestou nakoupím čerstvé rohlíky pro rodinu, dáme si společně snídani a potom se ženou kávu, to mám moc rád.
OBERMANNOVÁ: Konečně pátek? Budu koukat na filmy a koupím si knížky na dovolenou![]() |
Dopoledne si najdu čas na práci kolem domu a zahrady: posekám trávník, pohrabu listí atd. A když bude venku hodně nevlídno, sednu si a budu se věnovat odborným textům – o víkendu mám čistou hlavu a jde mi vědecká práce od ruky.
Konečně si po nedělním obědě, který servírujeme už v půl dvanácté nebo i dřív, abychom měli delší odpoledne, užiju další svůj rituál: chodím si lehnout. Ne na dvacet minut, ale pěkně na hodinu, abych dospal alespoň část spánkového dluhu z týdne. Manželka chodí spát se mnou. A po odpočinku zase budu něco podnikat s dětmi, které vozíme na fotbalové zápasy a fandíme. Po návratu se projedu na kole – máme tady na jih od Prahy krásné trasy pro horské i silniční kolo. A když nevyjde kolo, je tu ještě auto. Mám takové sportovní autíčko, Caterham, je to formule jedna z 50. let. Tvrdé auto, co má kola venku a jede z 0 na 100 za tři sekundy. Jezdím v tom v helmě a skoro vždycky sám, nikdo si do toho se mnou nechce sednout. Moc tam fouká a drncá to.
ZÁRYBNICKÁ: Konečně pátek? Sněžka je ‚dobíjecí stanice‘![]() |
Úplně nejšťastnější budu v neděli večer, když si zapíšu, co jsem za víkend všechno stihl, na to jsem úplně úchylný. Píšu si soupis ryb, jaké bylo počasí, jak proběhl trénink na kole nebo v autě... Jenže někdy se mi zdá, že je těch položek strašně málo a mám na sebe vztek. S pocitem, že něco zanedbávám, žiju vlastně nepřetržitě. A vždycky si slibuju, že toho stihnu příští víkend víc!