„Hlavní je nadhled a umění kompromisu,“ říká cestovatel, fotograf a ekolog Ivo Dokoupil. Na vlastní kůži zažil pád sovětského impéria, dokumentoval opuštěné gulagy na Soloveckých ostrovech, zažil revoluci na kyjevském Majdanu i válku na Donbase. Značkoval turistické cesty na Kavkaze i na Krymu a pomáhal krajanům v rumunském Banátu.
Známe se skoro čtvrtstoletí a jezdíme na stejná místa po světě. Teď sedíme na zahradě jeho domu v Radimi poblíž Krnova na úpatí Jeseníků, kam jsem se za ním kodrcal různými dopravními prostředky snad osm hodin. Absolvent matfyzu z Ostravy tu zakotvil před víc než třiceti lety a pokud není zrovna necestuje po zemích bývalého sovětského bloku, neúnavně usiluje o zachování krajiny, památek a původního rázu divokých Jeseníků i s tím, co tu zbylo po někdejším obyvatelstvu.
  |
Co vás do tohoto zapomenutého kouta přivedlo?
Jeseníky mě lákaly odmalička, protože to jsou, i když to napohled nevypadá, opravdu drsné hory. Chvílemi to tu vypadá jako na Altaji či na Kavkaze, samozřejmě když sejdete mimo značené cesty. Byla to výzva a ve dvaceti je člověk ochoten dělat různé věci, i přestěhovat se třeba i načas s rodinou do hor. Dopadlo tak, jak to dopadlo – zůstal jsem tu. Ale snažím se, aby tu po mě zbyla nějaká pozitivní stopa.
