Jmenování Jana Malypetra premiérem v říjnu 1932 ale nemělo na život Malypetrové příliš velký vliv. Zpočátku zůstávala na venkově, větší změn nastala teprve po dvou letech, když předali statek svému staršímu synovi Janovi a odstěhovali se trvale do Prahy, kde si pořídili hezký čtyřpokojový byt v ulici na Baště sv. Jiří č. 253.
Zároveň ale Božena s pomocí šafáře hospodařila na rodném statku v Lisovicích, který získala od bratra, jemuž farmaření příliš nešlo.
V Praze cítila Božena, zvyklá na náročnou práci na statku, prázdnotu: "Jan byl plně zaměstnán a já měla pocit, že stále nemám nic na práci a že žiji zbytečně. Časem jsem si ovšem přivykla a i zařídila, také tím, že společenské povinnosti mně stále více a více čas vyplňovaly," vzpomínala na to později.
Je poměrně málo známo, že Jan Malypetr po Masarykově abdikaci zvažoval kandidaturu na prezidenta. Kdyby jej podpořila vlastní strana, měl slušné šance na úspěch. "U Malypetrů se chystají do Lán a celá rodina se učí francouzsky," referoval na Hradě Jan Masaryk, častý host na statku v Klobukách. Agrárníci však svého premiéra nepodpořili a rozštěpili se na probenešovské a protibenešovské křídlo, které nakonec neuspělo s kandidaturou profesora botaniky Bohumila Němce.
Malypetr svou kandidaturu veřejně neohlásil a podpořil Beneše. Nový prezident to ocenil děkovným gestem: paní Malypetrové poslal osobní dopis a kytici bílého šeříku a růží. Její manžel se pak vrátil do funkce předsedy Národního shromáždění, v níž vydržel až do roku 1939.
Více o životě Boženy Malypetrové čtěte v páteční příloze Lidových novin.