V dětství jsem na své matce loudila místo pohádek vyprávění o tom, jak se žilo u nás na Buštěhradě, když byla mladá holka. Babička s dědou byli pekaři a moje máma nosila housky sousedům. Přes pár baráků dole u rybníka bydleli jistí Popperovi – její službu si prý nemohli vynachválit. A já pak hltala všemožná alotria bratrů Popperů – Lea a Oty. Byli to pěkní pacholci! Pytlačili na obou místních rybnících a nenechali na pokoji jedinou ženskou sukni – včetně mé pohledné matky.
Leo pak vynikl jako cesťák s všemožným zbožím a proslul coby agent slavné švédské firmy Electrolux. Známý kousek (který se dostal i do filmu Smrt krásných srnců): dokázal hravě prodat vysavač a ledničku i tam, kde nebyl dosud zaveden elektrický proud. Obratem ruky uměl střelit neoseté pole jako pole oseté… a nový vlastník polnosti pak nestačil nad „úrodou“ valit oči. Oba bratři Popperové byli v obci zkrátka nepřehlédnutelní, co do fantazie a nápadů okouzlující. Přes mámino vyprávění se tak ke mně dostali i Hugo s Jirkou a nakonec i Ota, všichni tři synové povedeného tatínka Lea.