„Pro nás je ale tou největší hodnotou, že jsme zachránili tuto památku, to se penězi vyčíslit nedá,“ prohlašuje majitel pivovaru Pavel Prouza po prvních třech měsících provozu. Opravy areálu dál pokračují, příští rok by měla skončit rekonstrukce sládkova domu, kam se má nastěhovat Prouzova rodina. Souběžně se dělá i na budovách v zadním traktu. Ty by do budoucna mohly sloužit jako ubytování pro turisty.
„Nevnímám naši práci jako podnikatelský projekt, ale jako kulturní práci,“ komentuje Prouza obnovení tradice vaření lobečského piva po více než sedmdesáti letech. V hlavě se mu rodí několik plánů. Například z dosud neopravené renesanční sladovny udělat restauraci či přivezení parního stroje jako exponátu. „Myslím si, že to potrvá ještě několik let, náklady odhadujeme na několik set tisíc korun,“ pokračuje Prouza.
Se svou ženou koupil zchátralý pivovar před osmi lety. Opravili zatím hlavní budovu. V bývalé varně točí jedenáctku, ležák a dva speciály z kvasinek svrchního kvašení - Ale a tmavý Stout. Ječmen je regionální, chmel žatecký a voda kokořínská.
První záznamy o vaření piva v Lobči pocházejí z konce 16. století. Původní gotická tvrz se na pivovar proměnila v 17. století. Modernizací prošel na konci 19. století, kdy byl do výroby zapojen parostroj. Na začátku 20. století činil roční výstav až 10 tisíc hektolitrů piva.
Vařit se tu přestalo v roce 1943. Budovy pak sloužily i jako sklady. Po listopadu 1989 utrpěl areál nejvíce, bývalý majitel zboural několik budov včetně bednářské dílny. Prouzovi ho koupili v roce 2007, o dvě léta později se dostal na seznam kulturních památek.
