130 let
Jízda na kolečkových bruslích s kočárkem.

Jízda na kolečkových bruslích s kočárkem. | foto: Shutterstock

Pohyb a mimino aneb jak si s dítětem zasportovat

Magazín
  •   9:00
Než se mi narodil syn, ráda jsem sportovala.V těhotenství jsem po dlouhé době vynechala lyžařskou sezónu kvůli strachu z pádu a veškeré své aktivity jsem omezila na plavání. Úměrně s tím, jak se mi měnila postava, jsem spřádala plány, jak zpět naskočit do pohybových aktivit i s miminkem. Představovala jsem si to samozřejmě, tak jako mnoho věcí, příliš jednoduše.

Tady je má malá retrospektiva, která by se dal nazvat "jak se plány liší od reality". Bohužel, jak už to tak v mateřství chodí, velmi výrazně. Především jsem o miminku uvažovala jako o hodném klubíčku, které bude pokojně spinkat, zatímco maminka bude pracovat na své fyzické stránce. Takové vybájené mimi by krásně spalo v přenosce či v kočárku u plavčíka, zatímco já bych si plavala své tréninkové kolečko (ano, i s takovou naivní představou jsem chvilku koketovala! Teď už vím, že by na ni nepřistoupilo ani mimi, ani plavčík).


Dále by ono vybájené miminko hezky leželo v posilovně, zatímco já bych s jeho tatínkem v klidu cvičila, hodinu či hodinu půl, svou sestavu. Takové mimi by se tam samo zabavilo, popřípadě by si hrálo s hračkami a zůstávalo na jednom místě. Vůbec by tam nebrečelo a bavilo by ho to a sladce by se na nás usmívalo.

Vybájené mimi by s námi chodilo i třeba na výlety a na túry do hor, kde bychom ho nosili v krosínce, nikoho by z toho nebolela záda a bylo by to fajn. Tohle mimi bych mohla vzít i na hodinu aerobicu, kde bych ho bez bolesti v srdci odložila do dětského koutku a zašla bych si zacvičit. A krátce po jeho narození bych se s ním mimo to samozřejmě v pohodě proháněla na kolečkových bruslích.

Tak jako v mnoha věcech souvisejících s dítětem, jsem se i tentokrát ve svých představách sekla. Po narození Kryštofa jsem především měla díky každodennímu zápřahu sílu tak maximálně na procházku parkem, o sportu jsem nechtěla ani slyšet. Představu plavání s dítětem vedle bazénu jsem samozřejmě opustila okamžitě. Pak jsme zkusili naší klubovou posilovnu s rodinnou atmosférou. Mimi Kryštof šel cvičit s námi asi ve třech měsících. Načasovali jsme to tak, že zrovna spinkal. Po pěti optimistických minutách na běhacím pásu se chlapeček probudil a zbytek hodiny v posilovně jsem strávila zčásti kojením a zčásti houpáním Kryštofa na jednom z velkých nafukovacích míčů a sledováním cvičícího tatínka. Ztroskotal i druhý pokus, kdy jsem se sice o hlídání synáčka střídala s jeho tatínkem. Nicméně Kryštofa to v posilovně dost nebavilo a dával to najevo. A pak cvičební hodiny a dětské koutky. Jaksi mne během plánovaní nenapadlo, že tam se děti hlídají většinou až tak od dvou let. Zbyly nám tedy procházky a výlety. Nicméně nikoliv s krosínkou, ze které nás všechny bolí záda, ale s kočárkem.

Nakonec si ale nestěžuju. Všechno šlo, i když jinak než jsem si to plánovala. Plavat chodím docela často, zatímco mám hlídání a zvládnu i tu posilovnu, zatímco mého chlapce někdo vozí.

A teď jsem konečně vyrazila i na brusle. A musím říct, že je to ideální sport pro matky s kočárky. Sice rozhodně nejezdím tak jako dřív, protože mne brzdí mateřský strach (každou chvíli už se vidím, jak spadnu a jak se překlopí kočárek, popřípadě jak mi vjede do silnice…), nicméně mě to baví. A co je nejdůležitější, Kryštůfka to baví taky. Rozhlíží se do krajiny a raduje se z rychlého pohybu, ostatně jako ze všeho, co alespoň trochu zavání nebezpečím.

Takže mimi a sport? Nakonec to jde. I když asi jinak než si nezkušení rodiče plánují.

O autorce

Veronika Švihelová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poslední tři roky působí jako reportérka kulturní redakce ČT. Od června 2009 je na mateřské se synem Kryštofem.

Kontakt: veronika.svihelova@seznam.cz


Autor: