Sklo si upečete jako buchtu. Na huti je mi dobře, cítím tam božskou energii, říká šéfdesignér Moseru Jan Plecháč

Magazín

Marie Niček

13. listopadu 2023 13:00

Celý článek jen pro členy

Chcete číst prémiové texty bez omezení?

Předplatit

Jan Plecháč se v průběhu posledních let suverénně zapsal mezi přední tuzemské tvůrce současného sklářského designu a dnes působí jako umělecký ředitel proslulé sklárny Moser. „Sklo je alchymie se spoustou neznámých. Je fascinující, jak zpocení namakaní chlapi v hutích vytvářejí něco tak jemného a elegantního,“ říká o svém oblíbeném materiálu.

Poprvé na sebe upozornil v roce 2010, když na Designbloku představil neotřelá drátěná křesla ve stylu Ludvíka XIV. nebo sedacího pytle Fatboy. V rámci letošního Designbloku byl autorem expozice Cosmos v Míčovně Pražského hradu a jeho levitující instalace, kterou prezentoval sklářskou značku Moser ve Veletržním paláci, patřila mezi nejpovedenější a nejdiskutovanější.

Lidovky.cz: Ředitelka Designbloku Jana Zielinski říká, že mnozí nováčkové, kteří někdy vystavovali na festivalu, poté „vyletěli do vesmíru“. Souhlasíte?
Rozhodně. Designblok dává mladým designérům možnost ukázat svoji práci – a mně osobně hodně pomohl. Měl jsem tam první sólo výstavu, kde jsem představil diplomovou práci drátěného nábytku Icons. Byl to můj první úspěch a motivace pokračovat dál.

Pak jsem získal ocenění Czech Grand Design, vystavoval v Miláně… Na dalším Designbloku si nás (v roce 2011 Plecháč založil studio s designérem Henrym Wielgusem – pozn. red.) všimla kurátorka Rossana Orlandi a byli jsme první Češi, kteří vystavovali v její galerii. Tam jsme se seznámili zase s dalšími lidmi – a už to jelo.

Lidovky.cz: Jak byste popsal svou cestu?
Jako neskutečně zábavnou, ale i vyčerpávající – a rozhodně obohacující – jízdu. Dodnes si pamatuju, jak jsme s Henrym seděli ve dvě ráno v milánském baru a přišel k nám nějaký Američan a říká: „To jste vy, co navrhli ty lustry!“ Přišlo mi neuvěřitelné, že někdo z druhého konce světa zná moji práci.

Lidovky.cz: Vzpomenete si na své první setkání se sklem?
Rád bych řekl něco vtipného – třeba s oknem v porodnici. (směje se) Na umprum v prváku jsme měli navrhnout vázu. Poprvé jsem ale se sklem začal pracovat před deseti lety, když nás Maxim Velčovský oslovil s nabídkou, jestli bychom pro Lasvit nenavrhli lustr. Zkušenosti jsme neměli, touhu ale ano. Cítili jsme, že se kolem skla začíná rodit dobrá energie.

Lidovky.cz: Čím si vás sklo získalo?