Ostrému slunečnímu svitu se lidé bránili odjakživa a byli při tom dost vynalézaví. Například už ve starověku Inuité používali ploché kly mrožů s velmi úzkými otvory, kterými koukali do dáli. Římský císař Nero si na gladiátorských zápasech před očima držel leštěný zelený smaragd a Eskymáci, kterým vadil hlavně odraz světla ze sněhu, používali k ochraně očí přeříznutý kousek kůže s otvory.
Důležitý filtr
Od té doby lidstvo značně pokročilo a dnes od slunečních brýlí požaduje kromě designu dvě základní funkce – pohlcovat viditelné světlo, a tím bránit oslnění, a také blokovat ultrafialové záření, aby neproniklo do oka. Tyto paprsky totiž mohou vyvolat například zánět rohovky, při delším působení pak může sluneční světlo dokonce poškodit sítnici.
Stupeň filtru udává výšku absorpce světla, to znamená, že čím je vyšší stupeň slunečního filtru, tím nižší je stupeň oslnění.
