Pátek 3. února 2023, svátek má Blažej
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Magazín

Znala Havla i Hrabala. Když si člověk v cizí zemi zvykne, jako by dostal nový život, vzpomíná spisovatelka Zgustová

Spisovatelka Monika Zgustová | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Premium Rozhovor
Její život by možná vydal na tři další. Spisovatelka Monika Zgustová se narodila v Praze, v roce 1973 její rodiče emigrovali do USA, a ona se tak spolu s nimi ocitla v úplně jiném světě. Studovala tu indologii, hindštinu i další jazyky a na Illinoiské univerzitě získala doktorát v oboru srovnávací literatura. Po kratším pobytu v Paříži odešla do španělské Barcelony.

Celý článek jen pro členy

Chcete číst prémiové texty bez omezení?

Vyzkoušet první měsíc za 1 Kč

Překládala do katalánštiny a španělštiny Bohumila Hrabala, Milana Kunderu nebo Václava Havla a několik let pracovala na překladu Haškova Švejka. Navázala kontakty s českými disidenty a jejich texty pak publikovala ve Španělsku.

V 90. letech začala psát vlastní knihy. Vyjma zpracování životních příběhů výrazných literátů, jako byli Hrabal, Nabokov či Němcová, se v nich věnovala ženským hrdinkám, které čelí složitým osobním situacím i „velkým dějinám“, ať jde o totalitní režim, emigraci, nebo pracovní tábor (Tichá žena, Zimní zahrada, Růže od Stalina, Oblečené k tanci na sněhu). V nejnovějším románu Potmě jsme se viděli lépe, do velké míry autobiografickém, popisuje příběh Mileny, která v 70. letech s rodiči uprchne z Československa, což intenzivně poznamená vztahy v celé jejich rodině, především ten mezi matkou a dcerou.

Lidovky.cz: Co vám vzhledem k vaší osobní zkušenosti s emigrací běží hlavou, když vidíte v médiích záběry ukrajinských uprchlíků?
Vždycky se mi vybaví vzpomínky na to, čím si naše rodina prošla. Soucítím s nimi, ať je to kdokoli, z jakékoli země. S Ukrajinci možná ještě o něco víc, protože jsou nám Čechům přeci jen dost blízcí. Navíc se jedná o oběti ruské invaze, před kterou mí rodiče také utekli, i když to tehdy v Československu nebylo tak strašné jako dnes na Ukrajině. V první půlce 70. let, kdy jsme emigrovali, bylo celkem jasné, že se situace v naší zemi dlouho nezlepší, že na svobodu můžeme zapomenout.

A tak se rodiče rozhodli odejít. Jeli jsme všichni na zájezd do Indie a odtamtud jsme se už nevrátili, odletěli jsme do USA. Pro rodiče to bylo těžké. Bylo jim přes čtyřicet a na takovou fatální změnu si připadali staří, přesto ji udělali. Navíc se starali o mě s bratrem a ze začátku ani neuměli příliš anglicky. Nejhorší byl první rok. Když si pak člověk v cizí zemi zvykne, je to, jako kdyby mu někdo daroval nový život.

Tento text je součástí prémiového obsahu pro předplatitele

Dočtěte článek až do konce

Jako člen navíc:

  • Máte k dispozici více jak 30 000 prémiových textů na Lidovky.cz, iDNES.cz a Expres.cz
  • Získáte přístup ke všem našim novinám a časopisům online a zdarma
  • Přednostně pořídíte vstupenky na koncerty v síti Ticketportal a mnohem více
Máte už aktivní předplatné? Přihlásit se

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Mohlo by vás zajímat