Otázka: proč se vlny na hladině po dopadu libovolného předmětu vždy šíří v kruhu? Odpovídá: Bohuslav Gaš, děkan Přírodovědecké fakulty UK z Katedry fyzikální a makromolekulární chemie PřF UK.
Pokud se do vody hodí kláda naplacato, v prvním okamžiku se od jejích delších stran šíří vlny nikoliv kruhové, nýbrž rovné, lineární. Tekutina, jako je voda, je složité médium a každá její sebemenší částečka je spojena s okolními částečkami vlastností, které se říká viskozita. Když se částečka tekutiny pohne z místa kvůli kládě, tře se o okolní částečky, a tím je také vybízí k pohybu. Okolní částečky, které se takto pohnuly, vybízejí k pohybu zase ty další. Proto se viskozitě někdy česky říká vazkost, která už sama říká, že se něco na sebe váže.
ČTĚTE TAKÉ: |
Kupodivu se pohyb jakékoliv kapaliny dá vypočítat nebo předpovědět, pomocí tzv. NavierovýchStokesových rovnic. Jsou to tzv. parciální diferenciální rovnice a nejsou snadno řešitelné. Dnes díky počítačům to však dokážeme. Takže co se dále děje s částečkami, které se pohybují kvůli pádu klády?
Každá z nich je zdrojem rozruchu, který by se od ní chtěl šířit opravdu v kruzích, ale protože totéž chtějí i okolní částečky, jejich pohyb se skládá dohromady. Tomu se říká interference. Díky ní se pohyb skládá tak, že podél delších stěn klády se zpočátku vytvářejí lineární vlny, ale čím dál se šíří od klády, tím více se jejich tvar zaobluje. A ve vzdálenosti, která je podstatně větší než rozměr klády, získávají už téměř kruhový tvar, který si už skoro nepamatuje, že zpočátku vlastně kruhový nebyl.
Tento dotaz je tak trochu evergreenem v populárně-vědeckých rubrikách a odpověď na něj lze snadno vygooglovat. Svědčí však také o tom, že pozorovatelé vln si někdy málo všímají skutečnosti.
