12. června 2014 7:00 Lidovky.cz > Relax > Věda

RNDr., PhDr., MVDr... Česko v zajetí titulů. Není doktor jako doktor

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 53Diskuse
Ministr školství Marcel Chládek z ČSSD | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ministr školství Marcel Chládek z ČSSD | foto: MAFRA - Petr Topič

My Češi akademické tituly tradičně milujeme, ale máme v nich tak trochu zmatek.

Když se Lidové noviny v minulých dnech zabývaly otázkou, jestli byla osm let stará rigorózní práce současného ministra školství Marcela Chládka dostatečně objemná a kvalitní na doktorát, někteří to považovali za hnidopišství, jiní hledali další možné Chládkovy chyby, kupodivu to však nevzbudilo žádnou větší diskusi o samotném doktorátu. Přitom zkratka PhDr., kterou má ministr (ale nejen on) u svého jména, představuje něco, co se sice označuje termínem „malý doktorát“, ale o čem se mezi odborníky už léta mluví také jako o pseudodoktorátu. Proč?

Doktor vypadá vždycky dobře

 Ve skutečnosti totiž nejde o vysokoškolský titul doktorského stupně, který má mezinárodní a všude uznávanou zkratku Ph. D. (čti píejčdý), ale o jakési exkluzivní zakončení magisterského studia, jež mívají v oblibě zvláště lidé veřejně činní. (Vždyť ono to tak dobře vypadá.)

K tomu, aby člověk mohl ke svému jménu umístit zkratku skutečně vědeckého titulu Ph. D., musí absolvovat po magisterském studiu ještě tří- až čtyřletý doktorský program, v jehož rámci nejenže pracuje pod vědeckým vedením na výzkumu, ale dělá také předepsané zkoušky, zpravidla i publikuje, dokonce i trochu učí a ovšem musí vypracovat a obhájit před jinými vědci disertační práci. S určitou dávkou nepřesnosti lze říci, že jde o jakousi prestižnější a všeobecně uznávanější obdobu někdejšího titulu CSc. (kandidát věd), který byl zaveden v padesátých letech minulého století podle sovětského vzoru a uděloval se až do roku 2001 (i když pak už jen v Akademii věd, aby doběhly zahájené aspirantury).

Jak nám ho tam vrátili

Malý doktorát lze naproti tomu získat podstatně rychleji a snáze, a v některých případech dokonce automaticky zároveň s magisterským diplomem. To je z tradice případ doktorů medicíny (MUDr.) nebo veterinární medicíny (MVDr.). Svého času bylo také možné stát se doktorem práv jenom tím, že člověk absolvoval běžné, tedy pětileté studium práv s určitým prospěchem. Pravda, dnes už to tak jednoduché není.

Akademické tituly, s nimiž se setkáváme

* Bc. Titul bakalář získávají absolventi bakalářského studijního programu na vysoké škole. 

* Mgr. Titul magistr je pro absolventy magisterských studijních programů na VŠ (v oblasti ekonomie či technických věd dostávají absolventi titul inženýr, v oblasti lékařství doktor medicíny). 

* Ph. D. Titul pro absolventy studia v doktorských studijních programech, následujících po magisterských.

* PhDr. Doktor filozofie: pro ty, kdo prošli s magisterským titulem rigorózním řízením. Nemá parametry doktorského studia. Totéž platí pro tituly JUDr. (doktor práv), PaedDr. (doktor pedagogiky), PharmDr. (doktor farmacie), RSDr. (doktor společenských věd), ThDr. (doktor teologie), RNDr. (doktor přírodních věd).

* MUDr.a MVDr. Tituly doktor medicíny a doktor veterinární medicíny se získávají automaticky po ukončení magisterského studia. 

* MDDr. Tento titul mají právo užívat absolventi oboru zubní lékařství. Nahradil titul MUDr. 

* Právo užívat akademický titul vzniká absolvováním studia, tedy úspěšným složením státní závěrečné, rigorózní či doktorské zkoušky. Promoce pak jen slavnostně potvrzuje existující stav. 

* Jestliže někdo úmyslně užívá akademický titul, který mu nenáleží, jde o přestupek. 

* V písemné podobě se bakalář (Bc.) či magistr (Mgr.) většinou neuvádí. Pokud má někdo více titulů, píše se vyšší před nižším. U rovnocenných titulů se píše blíže u jména ten, který byl získán dřív. 

* Vědecké tituly (a také MBA) se píší až za jménem. 

K získání malého doktorátu je až na shora vyjmenované výjimky třeba udělat rigorózní zkoušku, jejíž součástí je i rigorózní práce. Například na stránkách Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se dočteme, že státní rigorózní zkouška se koná v rámci magisterského studia, skládá se z obhajoby rigorózní práce a z ústní zkoušky. Rigorózní práce má mít rozsah minimálně 180 000 znaků neboli sto normostran a „prokazuje schopnost samostatné činnosti v oblasti výzkumu nebo vývoje nebo samostatné tvůrčí činnosti“.

Sto stran práce plus zkouška nezní jako úplně snadná cesta k doktorátu. Je však třeba vědět, že jako rigorózní práce může posloužit i práce magisterská, pokud je dostatečně kvalitní a dostatečně rozsáhlá. A hlavně že není třeba absolvovat celý proces vědecké přípravy.

Tak zvaný malý doktorát, který může mít zkratku nejen PhDr. (doktor filozofie), ale také třeba RNDr. (doktor přírodních věd) nebo MVDr. (doktor veterinárního lékařství), ThDr. (doktor teologie), je něco, co není ve světě běžné a cizince, zejména ty, kteří nepocházejí ze střední Evropy, často mate. I to je důvod, proč se občas mluví o jeho zrušení. V roce 1990 z vysokoškolského zákona vypadl, ale právnická lobby se tehdy velmi rychle ohradila, takže byl malý doktorát do zákona promptně navrácen. Zůstal i v dosud platném vysokoškolském zákoně z roku 1998.

Teď už se nejméně osm let diskutuje o zákoně novém, či alespoň o jeho novelizaci. Nikoliv sice kvůli doktorátům, avšak nedá se říct, že by nepřišly na přetřes vůbec. Když jsme se před časem ptali na názor profesora Rudolfa Haňky, který působí na univerzitě v Cambridgi, ale reformě terciárního školství v České republice se věnoval jako poradce ministrů školství, říkal: „Já bych tyhle tituly zrušil. Je to anachronismus.“

Proč ne taky bakalář?

Pokud je nám ale známo, žádná z mnoha verzí návrhu je nerušila. Chvíli se v rámci kreativity dokonce uvažovalo o tom, že by bylo možné dělat rigorózní zkoušku nikoliv s magisterským, ale i jen s bakalářským titulem, pokud by uchazeč byl úspěšný v praxi. To profesora Haňku nakonec ani nepohoršovalo: „Když se nad tím zamyslím,“ říkal, „napadá mě, že když může magistr složit rigorózum a získat tento titul třeba po roce praxe, proč by stejnou zkoušku nemohl složit bakalář s pěti lety praxe, pokud na to bude odborně stačit?“ Nakonec praxe je taky svého druhu vzdělávání a někdy vydá za víc než co jiného.

Někdejší náměstek ministra školství Jiří Nantl, který na případné legislativní změně vysokoškolského zákona pracoval ještě do roku 2013, vzpomíná: „Spíš než o zrušení se uvažovalo o tom, že se půjde cestou nastavení jasnějších a přísnějších pravidel.“

I současná vláda se chystá zákon o vysokých školách novelizovat. Podle mluvčí ministerstva školství Kláry Bílé však aktuální návrh s rušením malých doktorátů nepočítá. Předseda sněmovního výboru pro školství Jiří Zlatuška říká: „Preferoval bych, kdyby malé doktoráty vůbec nebyly, je to jen úlitba středoevropské zálibě v titulech a jejich užívání při oslovování v běžném životě.“ Dodává ale, že za podstatnější považuje zveřejňování prací i posudků u všech kvalifikačních řízení.

Za rigorózum se platí

Psát posudky dá ovšem práci. I proto se za malé doktoráty platí. Někde tři tisíce, někde šest, ale někde podstatně víc. Třeba na stránkách Právnické fakulty UK si můžeme přečíst, že 5500 Kč se vybírá za úkony spojené s přijetím přihlášky ke státní rigorózní zkoušce a s konáním této zkoušky, 5000 Kč za využívání služeb konzultací, fakultní knihovny a používání zařízení a informačních technologií a 3000 Kč činí poplatek v případě podání žádosti o uznání disertační práce za práci rigorózní. Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně uvádí jediný poplatek 5300 Kč.

Malý doktorát lze získat například i na slovenské soukromé vysoké škole PEVŠ (Paneurópská vysoká škola), která má svá konzultační střediska i v Praze, v Brně a v Ostravě. Poplatek je ovšem vyšší. Jak nám sdělil zástupce PEVŠ Boris Bizov, činí 750 eur, tedy něco přes dvacet tisíc korun.

Jaký je o malé doktoráty zájem? Podle proděkana Filozofické fakulty UK Jana Bičovského v posledních letech spíše klesá. Třeba pedagogická fakulta téže univerzity registruje, jak nám řekla její děkanka Radka Wildová, tak stovku žádostí o rigorózum ročně, na právnické fakultě se počet žádostí o rigorózum pohybuje podle vedoucí studijního oddělení Jany Říhové okolo dvou set ročně.

Zajímavé je, že o titul JUDr. tam usilují i ti, kdo absolvovali skutečné doktorandské studium a mohou spojovat své jméno s podstatně cennějším titulem Ph. D. Zřejmě mají dojem, že například klienti ocení spíš titul JUDr., který znají déle.

Skutečností je, že u nás lidé používají většinou všechny dosažené tituly prostě proto, že si tu na tyhle věci potrpíme. Ve světě to běžné není. Snad tak ještě v Rakousku a v Německu. Avšak v anglosaských zemích si člověk píše na navštívenku většinou jen jediný titul, zpravidla ten, kterého si nejvíc cení.

MBA stojí mimo

Když už jsme začali tituly současného ministra školství, bylo by asi namístě zmínit se o jeho dalším titulu, MBA. I s tím se setkáváme poměrně často zejména u lidí ve vyšších funkcích a u lidí veřejně činných. Je třeba říct, že MBA (Master of Business Administration) není titul český, rozuměj: není zahrnutý do systému vysokoškolského studia v České republice.

Manažerské studium zakončené titulem MBA je založeno na propojování teoretických znalostí s praktickými dovednostmi a nabízejí je výhradně soukromé subjekty, většinou zahraniční. Studium trvá většinou jeden a půl až dva roky, nebývá levné a jeho předpokladem je ukončené minimálně bakalářské vysokoškolské vzdělání, které však může být ve výjimečných případech nahrazeno dostatečnou a prokazatelnou manažerskou praxí.

Sovětizaci jsme nahradili...


Čtenářskou reakci na článek Radky Kvačkové s titulkem "Sovětizaci jsme nahradili amerikanizací" si můžete přečíst kliknutím na šipku.

  • 53Diskuse


Radka Kvačková

Autor

Radka Kvačkováradka.kvackova@lidovky.czČlánky




Najdete na Lidovky.cz