Tým virologů vedený Tonym Goldbergem z University of Illinois je přesvědčen, že bohatství orthopoxvirů stále ještě hrubě nedoceňujeme.
„Jakmile začneme pátrat, najdeme především v subsaharské Africe další neznámé viry,“ říká Goldberg. Na stopu viru gueréz se dostali vědci poprvé v roce 2006, když se zoolog Colin Chapman pokusil prověřit zdravotní stav opic, které pozoroval v ugandském národním parku Kibale. Virologové objevili neklamné známky přítomnosti orthopoxviru u plné třetiny všech opic, jimž se podařilo odebrat vzorek krve. Totožnost viru však zůstávala záhadou.
„Vypadal tak trochu jako virus lidských pravých neštovic. Zároveň ale nesl znaky některých opičích orthopoxvirů a znaky viru skotu, jenž vyvolává u člověka plané neštovice. Neshodoval se však s žádným z nich,“ popisuje Goldberg úvodní fáze výzkumu.
Nakonec došli vědci k závěru, že guerézy z národního parku Kibale byly nakaženy virem, který se liší od všech dosud známých orthopoxvirů. Zprávu o objevu zveřejnil lékařský časopis Emerging Infectious Diseases.
Guerézy z národního parku Kibale jsou zdravé a ani u obyvatel v této oblasti nebyl zaznamenán výskyt onemocnění, které by bylo možno připsat na vrub nového orthopoxviru. Přesto jsou epidemiologové v pohotovosti. K přenosu opičích orthopoxvirů na člověka už v Africe došlo vícekrát. Onemocněly stovky lidí a někteří z nich vážně. V roce 2003 byl africký opičí orthopoxvirus zavlečen do USA s krysami obrovskými dovezenými z Afriky. Zvířata se prodávala v Texasu v jednom obchodě s domácími mazlíčky. Od krys se tehdy nakazilo více než padesát lidí. Někteří skončili v nemocnici. Nikdo naštěstí nezemřel.
Riziko rozšíření orthopoxviru z gueréz na člověka zvyšuje velká obliba opičího masa, tzv. bushmeatu. V Africe se maso opic i lidoopů vysoce cení. Ilegální lov vzkvétá a s bushmeatem se čile obchoduje. Vozí se i na velké vzdálenosti a často končí na trzích ve velkých městech, kde se prodává za ceny několikanásobně vyšší než maso domácích zvířat. Bushmeat je na jídelníčku i v předních afrických restauracích a hotelech.
Objev nového orthopoxviru je varováním před nástupem zcela nových infekčních chorob. Za posledních pětašedesát let jich epidemiologové zaznamenali 335. Největší riziko vzniku nových infekčních onemocnění hrozí v zemích třetího světa v místech, kde lidé přicházejí často do těsného kontaktu s divoce žijícími zvířaty. Uganda je přímo ukázkovým případem.
„Nárůst počtu obyvatel západní Ugandy patří k nejrychlejším v celé subsaharské Africe,“ říká Tony Goldberg. „Lidé tu potřebují stále novou zemědělskou půdu. Pronikají do panenské přírody a přitom se stále častěji dostávají do těsného kontaktu s divokými zvířaty. Vysoký výskyt viru HIV a stoupající počet pacientů s AIDS přenos nových chorob ze zvířat na lidi usnadňuje, protože pacienti s AIDS mají oslabenou imunitu a podlehnou i nákaze, které by zdravý člověk odolal.“
„Jakmile začneme pátrat, najdeme především v subsaharské Africe další neznámé viry,“ říká Goldberg. Na stopu viru gueréz se dostali vědci poprvé v roce 2006, když se zoolog Colin Chapman pokusil prověřit zdravotní stav opic, které pozoroval v ugandském národním parku Kibale. Virologové objevili neklamné známky přítomnosti orthopoxviru u plné třetiny všech opic, jimž se podařilo odebrat vzorek krve. Totožnost viru však zůstávala záhadou.
„Vypadal tak trochu jako virus lidských pravých neštovic. Zároveň ale nesl znaky některých opičích orthopoxvirů a znaky viru skotu, jenž vyvolává u člověka plané neštovice. Neshodoval se však s žádným z nich,“ popisuje Goldberg úvodní fáze výzkumu.
Nakonec došli vědci k závěru, že guerézy z národního parku Kibale byly nakaženy virem, který se liší od všech dosud známých orthopoxvirů. Zprávu o objevu zveřejnil lékařský časopis Emerging Infectious Diseases.
Guerézy z národního parku Kibale jsou zdravé a ani u obyvatel v této oblasti nebyl zaznamenán výskyt onemocnění, které by bylo možno připsat na vrub nového orthopoxviru. Přesto jsou epidemiologové v pohotovosti. K přenosu opičích orthopoxvirů na člověka už v Africe došlo vícekrát. Onemocněly stovky lidí a někteří z nich vážně. V roce 2003 byl africký opičí orthopoxvirus zavlečen do USA s krysami obrovskými dovezenými z Afriky. Zvířata se prodávala v Texasu v jednom obchodě s domácími mazlíčky. Od krys se tehdy nakazilo více než padesát lidí. Někteří skončili v nemocnici. Nikdo naštěstí nezemřel.
Riziko rozšíření orthopoxviru z gueréz na člověka zvyšuje velká obliba opičího masa, tzv. bushmeatu. V Africe se maso opic i lidoopů vysoce cení. Ilegální lov vzkvétá a s bushmeatem se čile obchoduje. Vozí se i na velké vzdálenosti a často končí na trzích ve velkých městech, kde se prodává za ceny několikanásobně vyšší než maso domácích zvířat. Bushmeat je na jídelníčku i v předních afrických restauracích a hotelech.
Objev nového orthopoxviru je varováním před nástupem zcela nových infekčních chorob. Za posledních pětašedesát let jich epidemiologové zaznamenali 335. Největší riziko vzniku nových infekčních onemocnění hrozí v zemích třetího světa v místech, kde lidé přicházejí často do těsného kontaktu s divoce žijícími zvířaty. Uganda je přímo ukázkovým případem.
„Nárůst počtu obyvatel západní Ugandy patří k nejrychlejším v celé subsaharské Africe,“ říká Tony Goldberg. „Lidé tu potřebují stále novou zemědělskou půdu. Pronikají do panenské přírody a přitom se stále častěji dostávají do těsného kontaktu s divokými zvířaty. Vysoký výskyt viru HIV a stoupající počet pacientů s AIDS přenos nových chorob ze zvířat na lidi usnadňuje, protože pacienti s AIDS mají oslabenou imunitu a podlehnou i nákaze, které by zdravý člověk odolal.“
