Podle šéfa NASA Charlese Boldena, který rovněž zavítal do Prahy, je v současné době hlavní výzvou americké kosmonautiky nedostatek peněz. "Musíme víc zapracovat na tom, jak lidem vysvětlit, že to, co děláme, neděláme jen pro zábavu, ale že to má praktický dopad na život lidí," uvedl během diskuse s ředitelem Evropské kosmické agentury Jean-Jacquesem Dordainem.
Momentálně to vypadá, že se Američané v dohledné době nevrátí na Měsíc, místo toho začnou pracovat na misi k asteroidu. A nejdříve po roce 2030 může přijít na řadu Mars.
To ale expertům z NASA nebrání v tom, aby se dál zabývali tím, jakým způsobem jednou osídlíme sousední planety. "Povrch Měsíce, Marsu, asteroidů, ale třeba i Saturnova měsíce Titanu je pokrytý vrstvou regolitu – jemného prachu. Ten může v budoucnu posloužit jako zdroj surovin, které budeme v kosmu potřebovat," uvedl během své přednášky Robert Mueller z Amesova výzkumného centra NASA.
Měsíční relogit podle něj obsahuje 40 procent kyslíku, takže může posloužit jako jeho zdroj pro dýchání i pro využití do pohonu raket. Nedávno se navíc potvrdilo, že je na Měsíci také voda, podobně jako na Marsu – byť ve zmrzlém stavu. Zatím ale není jisté, zda jí bude dostatek. Mueller s kolegy ovšem představil odvážnou vizi, jak by se mohlo se surovinami v kosmu v budoucnu hospodařit.
"Když sluneční soustava vznikala, díky fyzikálním zákonům se těžší prvky kondenzovaly na tělesech blíž ke Slunci, zatímco těkavé látky a voda se dostaly do vnější části soustavy," vysvětluje Mueller. Těžší prvky, jako jsou kovy, bychom tedy podle něj mohli těžit na kamenných planetách a pro vodu posílat robotické sondy například k měsícům Jupitera a Saturnu.
"Pro lidi bude cestování do vzdálených částí sluneční soustavy složité, protože to trvá dlouho, musí se řešit teplota, dostatek vody a vzduchu a ochrana proti kosmickému záření, nemluvě o psychologických aspektech dlouhého letu. Roboti to ale zvládnou bez problému," říká Mueller.
Zároveň vyvstávají etické otázky: můžeme si dovolit těžit suroviny na jiných tělesech sluneční soustavy? Co když na nich existuje život, byť třeba jen v mikroskopické formě? "To je důležitá otázka, kterou pochopitelně nesmíme opomenout. Než se někde začne těžit, musíme provést řadu analýz složení tamního regolitu – a při té příležitosti budeme zjišťovat i to, zda se tam nenachází živé organismy," vysvětluje Mueller.
Jedním dechem dodává, že by se nejednalo o těžbu velkých objemů, která by na planetách a dalších tělesech zanechala citelné stopy. "Například pro zásobování lunární stanice kyslíkem by stačila vrstva dvou až tří centimetrů regolitu z plochy o velikosti fotbalového hřiště. A vzhledem k tomu, že Měsíc pokrývá vrstva pěti až sedmi metrů, nebylo by to ani znát," uzavírá americký expert.
