Až do konce 19. století byla kuchyně kolem Berlína spíše jednoduchá, vydatná a zaměřená na nasycení. K typickým základům patřili krabi, husy, ryby, ale také luštěniny, zelí a brambory - a raci. Berlín je obklopen jezery a tak jich bylo všude víc než dost, cena byla mizivá. Proto si služky dávaly jako podmínku, že ve stravě budou mít maximálně třikrát týdně raky.
Ještě před pádem Zdi, kdy jsem přišla do Berlína, jsem tuto skvělou pochoutku ochutnala od braniborských rybářů. Dnes z tamních vod vyprchala a přiváží se z akvakultury z Turecka. Bez chuti.
Ale teď optimističtěji. Současná berlínská scéna nabízí v cca 5 000 gastronomických zařízeních rozmanité potpourri různých vlivů, tradičních pokrmů i skrytých klenotů. A pokud jde o veganské a vegetariánské restaurace, je podle gastronomického průvodce HappyCow hlavním městem Evropy.
Danuše SieringDanuše Siering žije v Berlíně a Praze. Je zakladatelkou galerie Černá labuť, projektu Go Florenc a Česko-německého Salonu. Vydává N&N Czech German Bookmag.  |
Samozřejmě, každý zná vydatné kebaby a klasický currywurst, ale rozmanitost berlínské gastronomie dnes zahrnuje pokrmy snad ze všech koutů světa. Tak třeba na jamajskou kuchyni s klubovou atmosférou můžete vyrazit do Good Vybz v Neuköllnu, chuť Kambodže poznáte v Angkor Watu v Tiergarten, kuchyni z Ghany v DidiPa na Sonnenallee.
Když člověk slyší o Kurdistánu a Afghánistánu, vybaví si hlavně válku a konflikty. Jen málokdo však zná jejich bohatou kulturu, která sahá hluboko do minulosti. A s ní vždy souvisí i rozmanitost gastronomie. Malá afghánská kavárna Chili Chutney a kurdská kuchyně v restauraci Lasan, obě v Kreuzbergu, vás o tom přesvědčí.
Jaká je chuť Eritreje, která má taktéž velmi dlouhou historii, poznáte v Tzom v Kreuzbergu, v první eritrejské restauraci v Berlíně. Hlavním jídlem je kyselý plochý chléb z teffu, který se jí s dušeným masem a zeleninovým pyré nebo se dusí s ostrým kořením.
A ještě se vydejme do Himáláje, do restaurace Holy Everest. Rajesh Lama pracoval jako šerpa na Everestu. Zde vyrůstal s tajemstvím nepálské kuchyně, dokud ho láska nepřivedla do Berlína. Ochutnejte jeho nepálsko-tibetské knedlíčky Momos a zapíjejte nepálským mléčným čajem. Stačí zavřít oči a zvuk tibetských činelů vás přenese na střechu světa.
Mě osobně zaujaly v poslední době tři restaurace. Každá jiná, každá je nyní v kurzu a myslím, že ještě dlouho budou, protože jsou pravdu skvělé.
Macionga v Charlottenburgu
Xantener Straße vede souběžně s Ku´dammem. Ničím Vás nezaujme. Ale když budete projíždět okolo restaurace Macionga, měli by milovníci jídla a designu zpozornit. Zde před několika týdny otevřela restaurace, kde se setkávají dva lidé s dlouholetými zkušenostmi v oblasti gastronomie a kvalitních produktů.
Zakladatel André Macionga byl 16 let hlavním sommelierem a manažerem v restauraci michelinského Tima Raue, než se začal věnovat vlastní řadě cuvée. Připojil se k němu špičkový šéfkuchař Sebastian Leyer a vytvořili neformální fine dining restauraci.
Sebastian také provozuje tříhektarovou farmu v regionu Uckermark, kde pěstuje část zeleniny pro Maciongu. Zeleninu sám fermentuje a nakládá. Když ochutnáte jeho nakládané mladé smrkové šišky nebo houbový chod s mušlemi a hořčičnými semínky, chuťové pohárky se vám roztančí.
Cocodrillo ve Veteranenstrasse
Tuto restauraci skutečně musíte vidět. Majitel si dal asi notnou dávku trávy, když ji zařizoval. Rozmarný design tak přináší hravou atmosféru, kde se každý cítí dobře. Stále je co pozorovat, jídlo je téměř až vedlejší záležitostí.
Přišlo rychle (aby se dal stůl vícekrát otočit), přesto chutná italská kuchyně mile překvapila. Chystáte se příští měsíc do Berlína? Bookujte už teď. Jinak nemáte šanci.
Root v hotelu Telegraphenamt
Na sklonku minulého roku otevřel v Monbijouparku hotel Telegraphenamt restaurací Root. Za oběma projekty stojí kultovní berlínský gastronom Roland Mary (restaurace Borchardt a Café am Neuen See). Svůj talent pro dobré gastronomické koncepty opět potvrdil svým nejnovějším počinem. Pohled do jídelního lístku slibuje výběr z celého světa, nehledí zde na trendy, ale na to, co lidem chutná.
I když jídlo má ještě své rezervy, návštěva se zde oplatí - Root je skutečnou pastvou pro oči. Ze skleněného stropu visí pomalované světelné koule, útulnou atmosféru vytvářejí teplé barvy, palmy, neomítnuté cihlové zdi a designové lampy. I hotelový bar vám zůstane dlouho v paměti. Obzvláště pak vybavení a mnoho pozůstatků staré telegrafní kanceláře, které se nacházejí v celém prostoru fine diningové restaurace s vytříbeným vkusem.
