„K vlkům mám hluboký vztah,“ říká Jang, jenž žije v horách Ťan-šanu v provincii Sin-ťiang na severozápadě Číny. „Zpočátku to byl takový chvilkový rozmar, ale od té doby čím více vlků mám, tím víc je chci chovat!“ prohlašuje třiašedesátiletý Číňan a prostrkuje kusy masa z vařené ovce skrz mříže klecí s vlky.
ČTĚTE TAKÉ: |
V 50. letech odešli Jangovi rodiče z chudé provincie Che-nan na severu Číny do 1600 kilometrů vzdáleného Sin-ťiangu na hranicích středí Asie, kde jsou hlavním etnikem turkofonní muslimové Ujguři.
Podobně jako Jangové se v posledních desetiletích do Sin-ťiangu přestěhovaly četné rodiny hlavní čínské etnické skupiny Chan, takže Ujguři zde tvoří už jen méně než 50 procent místního obyvatelstva, zatímco ve 40. letech tvořili přes 80 procent obyvatel.
Uctívání vlků
V průběhu šedesáti let se tak počet zdejších obyvatel zčtyřnásobil. Tím se omezil životní prostor šedých vlků, kteří po tisíciletí lovili ve stepích, Na rozdíl od Chanů Ujguři vlky uctívají a věří, že jejich kůže a kosti nosí štěstí.
„Náš národ po tisíciletí choval k vlkům úctu,“ ujišťuje taxikář Ahmatbarat z regionální metropole Urumči. Vlk jako symbol Ujgurů budí v Pekingu podezření. Peking totiž činí jednu radikální větev Ujgurů odpovědnou za násilnosti a útoky, které pravidelně provincií Sin-ťiang otřásají.
Experti a organizace na ochranu lidských práv zase přičítají vinu za zvyšování napětí represivní politice centrálních úřadů vůči ujgurskému regionu a kultuře.
Postava vlka se letos v září objevila i při procesu s ujgurským aktivistou Ilhamem Tohtim, který byl za údajný separatismus odsouzen k doživotí.
Spor o symbol vlka
Tento profesor podle videozáznamu použitého před soudem na své pekingské univerzitě vysvětloval, jak si Číňané říkají „děti draka“, zatímco vlk je symbolem Ujgurů. A dospěl k závěru: jestliže jsme „děti vlků“, pak nejsme Číňané. Rozsudek vyvolal v zahraničí vlnu pobouření.
Pozemky Janga Čchang-šenga v údolí odloučeném od světa se zdají být na hony vzdáleny od etnického násilí. Tento podnikatel, který zbohatl na logistice, má jako domácí zvíře orla a shromažďuje vlky z Mongolska a Ruska.
Hotel jako středověký hrad a vlci
Brzy si založil vlastní chov, kde má dnes stovku vlků, jejichž počet hodlá podstatně zvýšit. Vlky narozené v zajetí, jichž má být nejméně tisícovka, chce vypustit do přírody a vytvořit velký turistický park s hotelem v podobě středověkého hradu, který se už staví.
„Chci říci úřadům: dejte mi tyhle pozemky, vypustím tam vlky a lidé sem budou přijíždět, aby je viděli běhat na svobodě!“ prohlašuje nadšeně Jang.
Populace vlků, kteří zůstávají nadále ohroženým druhem, od 80. let vzrostla. Čína, jež přísně kontroluje používání střelných zbraní, stanovila ve velkých přírodních rezervacích kvóty k odstřelu. Oficiální média dnes vlka dokonce označují za hrozbu: vlkům ročně padne za oběť na 5000 kusů dobytka. Smečka dokonce zaútočila na lidi a usmrtila prý šest obyvatel jedné vesnice.
Jang však namítá: „Vlci mají zbystřený smysl pro to, když se na ně útočí. Jestliže napadnou lidi, pak je to obvykle proto, že na ně zaútočili.“ Na tváři má zpola vyhojenou jizvu, vzpomínku na dávný útok vlčího tesáku. Dnes prý však dobře zná svá zvířata: „Moji vlci by mohli zaútočit na jiné lidi, ale ne na mě!“ tvrdí.
