V digitální podobě opět ožilo 60 000 uměleckých děl, z nichž historici již mnoho považovali za navždy ztracené. Mnichovský Institut dějin umění na svých webových stránkách zveřejnil archiv fotografií fresek z kostelů, klášterů a šlechtických paláců pořízených na příkaz Adolfa Hitlera za druhé světové války.
Hitler, který se obával zničení drahocenných uměleckých děl při bombardování, nařídil vyfotografovat nejcennější kusy v celém Německu i v nacisty okupovaných zemích. Jeho náhlé rozhodnutí učiněné po porážce, kterou německá armáda utrpěla u Stalingradu v zimě 1942 - 43, podle historiků nasvědčuje tomu, že Hitler si tehdy poprvé připustil myšlenku, že válku možná nevyhraje.
Ministerstvo propagandy tedy začalo v roce 1943 najímat fotografy a zájemci se jen hrnuli. Získání takového místa totiž osvobozovalo od služby na frontě a navíc bylo dobře placené: 35 říšských marek za jeden obraz a 300 marek za celý strop.
"Celkové náklady se nakonec vyšplhaly na několik milionů marek,“ řekl Ralf Peters z Institutu dějin umění britskému deníku The Times. „Ještě v březnu 1945 přicházely na Ministerstvo propagandy účty fotografů za elektřinu,“ dodává.
Ministerstvo přijímalo univerzitní profesory, historiky i chemiky. Ti museli svůj úkol držet v naprosté tajnosti. Veřejnost nesměla odhalit, že nacistické vedení očekává těžké bombardování nebo snad dokonce porážku. Jakýkoli náznak poraženecké nálady mohl podle nacistického práva znamenat trest smrti.
Příkaz vytvořit rozsáhlý archiv se nakonec ukázal jako prozíravý. Více než polovina fotografovaných kostelů byla při náletech srovnána se zemí nebo částečně zničena. Za oběť bombardování padlo i jedno z nejpůsobivějších děl od malíře 19. století Friedricha Geselschapa „Válka“, které zdobilo interiér berlínské zbrojovky.
Internetový archiv se v Německu okamžitě stal senzací. Ocenili jej nejen kunsthistorici, ale především restauratéři, kteří mohou fotografie využít k opravení kostelních fresek či k nahrazení úplně ztracených děl replikami.
Po válce bylo mnoho pobořených kostelů opraveno podle starých architektonických plánů, interiéry však většinou zůstaly bez výzdoby nebo byly zmodernizovány. Restauratéři totiž neměli tušení o archivních snímcích, podle nichž by se nástěnné malby daly zrekonstruovat.
Šedesát tisíc diapozitivů, které nacisté původně ukryli ve sklepích, po válce převzal mnichovský Institut dějin umění, ale v jeho archivech upadly v zapomnění.
Snímky byly za války pořízeny barevně díky tehdejší novince - filmu Agfacolour, prvnímu barevnému filmu na trhu. Postupem času však barvy začaly blednout, a tak se archiváři rozhodli převést fotografie 480 budov do digitální podoby. Snímky je možné nalézt na adrese http://www.zi.fotothek.org
