Petr Zajíček s manželkou Lenkou hledají kešky devět let a pořád přitom nacházejí místa, která je okouzlí. „Zrovna jedna z posledních byla keška u malé kapičky v polích. Blízko od bydliště, ale asi bych si to místo na výlet nevybral. Takhle jsme vyrazili i s dětmi a bylo to úžasné. Skrýš nápaditá a skvěle vymyšlená, ale to místo mělo neuvěřitelný genius loci,“ zdůraznil historik a archeolog žijící v Českém Těšíně.
Keška jako výbušnina. Geolokační hra zaměstnává pyrotechniky, zasahují ale zbytečně |
Se ženou absolvovali i dobrodružné pátrání po kešce na Svatém Kopečku u Olomouce. „Šla hledat jen za tmy - na stromech byly nalepené malinké čtverečky odrazek, kterých si člověk za dne nevšiml. V noci ale pod baterkou dělali cestu bludiček, co nás vedla ke krabičce. Byl podzim, pršelo, noční les a my honili světýlka. To byl nádherný zážitek,“ řekl. Napínavé pak podle něj byly výpravy pod hradbami v turecké Ankaře, kde sama cesta vyhrála nad pocitem z nalezené kešky, a také v Efesu. „S kamarádem jsme se tam prodírali lesem a horskou krajinou a dostali se na místa, kam lidé asi občas chodí, ale běžný turista ne,“ poznamenal.
Zároveň však zdůraznil, že se nikdy nedostal do situace, při které by šlo o život, a geocaching vidí i jako skvělou aktivitu pro celou rodinu. „Ostatně dětem se v kešerském slangu říká ‚georobotci‘. Jak vědí co dělat, tak jsou při hledání k nezaplacení a k nezastavení,“ podotkl s úsměvem.
Jako zpestření procházek s kočárkem brala před lety geocaching Věra Zbořilová z Jihlavy. Teď už také hledá celá rodina. „Kešky jsou pro mě vodítko, když vymýšlím, kam na výlet. Původně se dávaly na místa zajímavá, ale ne moc známá, teď už má keš každá památka,“ řekla. Ráda má kešky jednoduché i rafinovaně ukryté, párkrát také zažila, že díky popularitě geocachingu, si lidé kešku „předali“ doslova z ruky do ruky. Dodala, že najít pěknou, nezničenou kešku je prostě radost.
S dětmi se do hledání znovu pouští i Petra Stejskalová z Olomoucka. Původně si geocaching oblíbila před 15 lety. Výpravy za keškami si užívala víc předtím, než se z toho stala „masová“ zábava. „Dříve bylo hodně málo kešek a byly na tichých místech. Dal se udělat výlet, bylo to dobrodružné a zábava. Jak už i města začala mít své kešky, tak to není ono. Někdo k nim teď dojede i autem,“ uvedla.
Pátrání po keškách někdy přináší i zvláštní překvapení. „Za Olomoucí ve svahu rostla velká ptačí třešeň a v jejích kořenech, dostupných zespodu, byla krabička. Zapisoval jsem si ji, když tu jsem si všiml, že se kolem hemží bílí červi. Pak mi došlo, že se sypou seshora,“ řekl Zajíček k jedné z výprav s nečekaným vyústěním. „Vylezl jsem tam, spatřil hromadu červů, trčící kosti, žebra, ale žádnou srst či hlavu, které by ukazovaly na zdechlinu. Pak jsem se zorientoval - kosti byly nasekané a na hromadě. Někdo tam vyhodil řeznický odpad. Keška kolem které se sypou červi mi nicméně zůstala v paměti jako vrcholný bizár,“ uzavřel kešer.
sar snm
