Ti teď podniknou expedici do Himálaje, která má prokázat, jak působí nadprůměrná nadmořská výška na dětský organismus. Půjde o vůbec první experiment svého druhu.
Výpravy pod Mount Everest se kromě Mythenových vlastních dětí zúčastní také čtyři jeho synovci a neteře. Skupinu doplní šestiletý synek pediatričky, která bude malé výzkumníky doprovázet.
Nejstarší z dětí, třináctiletý Patrik, je z celé akce nadšený. „Zatím jsem lezl na hory jenom doma v Británii,“ svěřil se deníku The Times se svými nemnohými turistickými zkušenostmi.
Profesor věří, že jeho nová studie by mohla přispět k rozvoji léčby předčasně narozených kojenců, dětí s cystickou fibrózou a dětí, které mají od narození problémy s plícemi. V horách se chce zaměřit na to, jak si jeho malí svěřenci poradí s nedostatkem kyslíku.
„V nulové nadmořské výšce můžete teoretizovat, ale nezjistíte samozřejmě nic. V Himálaji se ukáže, jak rychle se jednotlivé děti dokážou v neobvyklých podmínkách aklimatizovat. Tím, že je budeme bedlivě sledovat, možná pochopíme, jak pomoci ostatním dětem, aby se s nedostatkem kyslíku dokázaly také vyrovnat,“ plánuje.
Podobným testům už se podrobili dospělí dobrovolníci, profesor ale tvrdí, že výsledky těchto experimentů nelze bez dalšího převést na dětské pacienty. „Děti nejsou miniaturní dospělí,“ vysvětluje. „Jejich těla fungují jinak.“
Procházka s jaky
Zatímco Mythen pocestuje rovnou do nepálské obce Namče Bazár, aby si tam zřídil improvizovanou laboratoř, jeho kolegyně se s dětmi přesune malým letadlem z Káthmándú do horského města Lukla. Odtud se vydají pěšky údolím a do dvou dnů hodlají dorazit do národního parku Everest. „Bude to procházka jako kdekoliv jinde, jenom s tím rozdílem, že děti sem tam narazí na jaka,“ popisuje s nadsázkou svérázný profesor.
V národním parku čeká mladé dobrodruhy náročnější výstup do Namče, které leží 3440 metrů nad mořem. Pokud budou po shledání s profesorem v uspokojivé fyzické kondici, zamíří do vsi Tengboče, kde v nadmořské výšce 3867 metrů vztyčí britskou vlajku.
Starší děti se pak pokusí dojít až do základního tábora na Mount Everestu (5400 m. n. m.).
„Nemyslím, že bychom z děcek dělali pokusné králíky,“ prohlašuje Mythen. „Poctivě jsme zvážili veškerá rizika. V Nepálu nám budou pomáhat spolehliví lidé a vybrali jsme takovou trasu, z které lze snadno sejít zpátky dolů, kdyby nastaly nějaké komplikace. S dětmi budou pediatři, takže žádné nemoci třetího světa by nás neměly zaskočit,“ uzavírá optimisticky.
