Jindřich VIII. stál v čele Anglie v letech 1509 – 1547. Během své vlády mimo jiné založil anglikánskou církev a stačil vystřídat šest manželek.
Jindřichovo písmo je velmi podobné písmu jeho matky, což podle historika dokládá, že byl tento panovník emocionálně závislý na ženách.
Na výstavě, kterou tento měsíc otevírá Britská knihovna v Londýně bude mít veřejnost možnost porovnat rukopis Jindřicha VIII., jeho mladší sestry Mary a jejich matky, Alžběty z Yorku. Všichni tři totiž mají nejen stejnou krev, ale také písmo, které se velmi liší od rukopisů ostatních státníků přelomu 15. a 16. století.
Starkey přišel na to, že malého Jindřicha musela učit psát jeho matka, což byl v tehdejší době pro šlechtu naprosto nevídaný jev.
“Jindřich byl vychováván na svou dobu velmi, velmi neobvykle a to v ženské domácnosti,” citoval britský list The Times Starkeyho, který je zároveň kurátorem výstavy.
Mladý princ vyrůstal se svou matkou, zatímco jeho staršího bratra Artura vychovával hlavně jeho otec Jindřich VII. Artur zemřel ve věku 15 let, když bylo Jindřichovi 11.
Starkey, který doplňuje svoji biografii o Jindřichu VIII.zjistil, že matka učila mladého prince “nejen psát, ale také číst”. Starkey porovnával jeho písmo také s písmem jeho domácích učitelů a s rukopisem spisovatele a právníka Thomase Morea, který měl na prince po dobu jeho života velký vliv. Jindřichův rukopis však vykazuje shodné znaky pouze s matčiným a sestřiným.
Z rukopisu královny Alžběty z Yorku se dochovaly pouze fragmenty. Jedním z nich je věta, kterou si Alžběta zapsala do své náboženské knihy “Tato kniha je moje, Alžběty, dcery krále,” napsala pozdější Jindřichova matka. Na výstavě bude k vidění i Jindřichův dopis adresovaný kardinálovi Wolseymu. Píše v něm o své ženě Kateřině aragonské, že je “divoké dítě”. Rukopis sestry Mary je podle Starkeyho téměř totožný s Jindřichovým. Jediným rozdílem je to, že Jindřich při psaní více tlačil na podložku.
“Jindřichův rukopis ukazuje, jak blízko měl během svého mládí k ženám,” řekl listu Starkey. “Byl jediným chlapcem v rodině a stal se tak citově závislým na ženách. Podle Starkeyho to vedlo k tomu, že se po celý svůj život obklopoval ženami. “Nikdy nemohl být bez ženy a byl stále zamilovaný. Také se ženil, alespoň ve většině případů z lásky. A také velmi často měnil své milostné objekty,” dodal historik.
