K současnému konvalinkovému rodu bývají přiřazovány tři druhy, kromě naší konvalinky vonné (Convallaria majalis) jsou to ještě severoamerická Convallaria pseudomajalis a východoasijská Convallaria keiskei. Jestli však mají Američané a Asiaté k těmto rostlinám stejně vřelý vztah jako Češi, neopovažuji se odhadnout.
Už na počátku novověku prý u nás znali konvalinky naprosto všichni, v květnu je přinášely selky z hor i údolí do měst, protože „tak jest velmi libé vuoně, že každý je rád ve svém domě míti chce“, poznamenal k tomu Tadeáš Hájek z Hájku v roce 1562.
Od nepaměti se konvalinky pěstovaly také v zahradách, už v 17. století byla známá i forma s lehce načervenalými květy. Později se často používaly rovněž k rychlení, jejich květy se v 19. století nabízely dokonce už o Vánocích. I v třeskutých mrazech bývaly voňavou připomínkou krás vrcholného jara.
