Šest koní Převalského, kteří se narodili v rezervaci na jihu Francie, tedy stráví svou první zimu v Rusku v rámci programu vysazování tohoto druhu do přírody, vysvětluje Taťjana Žarkichová, která má tento projekt na starosti. Vědci doufají, že nakonec v chráněné rezervaci v Orenburgské oblasti nedaleko Kazachstánu, v níž je seskupeno šest přírodních parků, bude žít stovka koní Převalského.
  |
V této zóně, která má téměř 16 500 hektarů, byla po desítky let vojenská střelnice. To bránilo jejímu využívání. Dnes je to největší plocha nedotčené a panenské stepi v Rusku, která je chráněná, uvádí Žarkichová. „Jsou tu docela spokojení, i přes tvrdé klima a přívaly sněhu,“ ujišťuje.
Česká zoo(Ke světové špičce v chovu vzácných koní Převalského se řadí i pražská zoologická zahrada. Ta také s českou armádou v posledních letech organizuje unikátní letecké transporty koní do Mongolska. Doposud jich přepravila 19, z nichž jich žije 17. V národním parku Gobi B se narodilo navíc 12 potomků přepravených koní. Pražská zoo také od roku 1959 vede celosvětovou plemennou knihu tohoto druhu. Další transport plánuje letos v červenci, nově chystá i letecký transport mezi dvěma mongolskými národními parky. Zdroj: ČTK |
„Je to divoké zvíře a musí žít ve svém přirozeném prostředí. Snese silné a prudké vichry, a když se na koně podíváte, vypadají velmi šťastně,“ tvrdí. Dodává, že koně se rádi válejí ve sněhu a na zmrzlé půdě si drbají záda.
„Nemají strach z větru, ze sněhu ani ze zimy. Když má kůň Převalského dostatek potravy, je prakticky nezničitelný,“ zdůrazňuje Žarkichová.
Přestože je kůň tak odolný a experti vynakládají veškeré úsilí na jeho ochranu, je tento druh ohrožen. „K tomu, abychom mohli říci, že kůň byl zachráněn před vyhubením, vede ještě dlouhá cesta,“ uvádí Frédéric Joly z Asociace pro koně Převalského, která jedince pro orenburgský projekt dodala.
Koně objevil v 19. století v Mongolsku ruský cestovatel Nikolaj Prževalskij. Druh si brzy v Evropě získal velkou oblibu a koně byli masově odchytáváni pro zoologické zahrady. To nakonec přispělo k tomu, že se zachovalo dost zvířat, aby byl druh zachráněn před vyhynutím ve svém přirozeném prostředí, vysvětluje Žarkichová.
Podle Mezinárodní unie na ochranu přírody (IUCN) tito koně, které člověk nikdy nedomestikoval, kdysi obývali euroasijskou step od Číny po Ukrajinu.
Dnešních asi 2000 kusů jsou všichni potomky pouhých 12 divokých koní, kteří byli odchyceni. Mezi nimi byla i mongolská klisna pojmenovaná Orlica, kterou mongolští představitelé v roce 1957 darovali sovětskému maršálovi Klimentu Vorošilovovi při jeho návštěvě v zemi.
Kromě problému příbuzenství museli experti rovněž čelit problému páření koní Převalského s koněm domácím, uvádí Žarkichová. Podle původního ruského projektu měli být koně zcela volně vypuštěni do přírody, ale vědci od toho nakonec upustili a rozhodli se zřídit kolem rezervace plot. Klisny by se totiž mohly spářit s koňmi z okolních vesnic a vznikli by kříženci. „Několik kříženců by mohlo naše úsilí zcela zmařit,“ říká.
„Naším cílem je vytvořit rezervaci geneticky čistých koní,“ prohlašuje ředitelka orenburgské rezervace Rafilja Bakirovová.
Přes pokrok při vysazování koně Převalského do přírody je podle Frédérika Jolyho téměř nemožné najít místa, kde by kůň mohl opravdu volně žít. „Ani tak pusté ruské či mongolské stepi nejsou zcela bez projevů lidské činnosti. Na světě je zkrátka velmi málo míst, která nepodléhají lidskému vlivu,“ říká.
