Malba, která má na délku téměř pět metrů, zachycuje šest savců - divoká prasata a divokého tura, pravděpodobně místní druh zvaný anoa nížinný. Kořist pronásleduje skupina podstatně menších lidských postav se zvířecími rysy, jako je ocas či zobák. Postavy drží v rukou kopí a možná též jakási lasa. Zvířata i lidské postavy jsou vytvořeny stejnou technikou a mají tmavě červenou barvu.
Studii týkající se zmíněného loveckého výjevu ze Sulawesi zveřejnil v časopise Nature tým expertů z Griffithovy univerzity sídlící v australském městě Brisbane. Archeolog Adam Brumm malbu poprvé spatřil před dvěma roky ve vápencové jeskyni Leang Bulu’Sipong 4 na jihu ostrova Sulawesi (Celebes), který se nachází východně od Bornea.
Stáří malby jednoho z divokých prasat bylo následně stanoveno na nejméně 43 900 let, u dvou turů to bylo nejméně 40 900 let. Za vůbec nejstarší umělecké dílo vytvořené lidskou rukou je považován 73 000 let starý shluk červených čar na kousku kamene objeveného v jihoafrické jeskyni.
Nejstarší umělecká díla, která očividně vyprávějí nějaký příběh, byla nalezena v Evropě a jsou stará 14 000 až 21 000 roků, uvádí se v článku v časopise Nature.
„Zobrazení skupiny lovců při střetu s minimálně dvěma druhy zvířat naznačuje, že by mohlo jít o společný lov, při němž jsou zvířata vyhnána z úkrytu vstříc čekajícím lovcům,“ uvedli vědci z Griffithovy univerzity.
Rekordních 128 milionů za český obraz? Po očištění to bude skvost, říká znalec středověkého umění |
Jiní odborníci ale podle BBC zpochybnili, že by výjev zobrazoval jediný příběh. Podle nich by mohlo jít spíše o řadu scén vytvořených v delším časovém období. „Jestli je to skutečně jediný výjev, je otázkou,“ řekl časopisu Nature archeolog a specialista na skalní malby a kresby Paul Pettitt.
Na ostrově Sulawesi je nejméně 242 jeskyň a podobných míst, která skrývají prehistorické malby, a každým rokem jsou objevovány nové lokality. Spoluautor studie v časopise Nature Adam Brumm uvedl, že malba ze Sulawesi patří také k nejranějším příkladům lidské spirituality. „Napůl lidské a napůl zvířecí postavy známe z folkloru či z ústně tradovaného vyprávění téměř každého současného národa. Tyto postavy jsou vnímány jako bohové, duchové či postavy dávných předků v mnoha světových náboženstvích světa,“ řekl Brumm.