Člověk může kvalitu medu narušit buď nevědomky špatným zacházením, nebo, a to je častější, záměrně. Falšování je už to, když včelař krmí včelstva velkými dávkami krmiva. Správně by se mělo krmit jen na podzim a tak, aby veškeré dodané krmivo včely snědly během zimy a med od samého jara už byl donesený včelami a stoprocentně přírodní. Kdo leje včelám i v létě do krmítek sladký sirup a pak vytáčí z úlu produkt podobný medu, je nepoctivý. Nutno přiznat, že jsou ve světě končiny, kde se to děje i organizovaně a ve velkém.
Ještě vážnějším problémem je nastavování medu různými sirupy v průmyslových podnicích, kde se med soustřeďuje od producentů, sceluje, míchá a plní do velkých obchodních i menších spotřebitelských obalů. Aby se falšovatelům nastavování medu vyplatilo, musí používat nějakou lacinou surovinu. Tou je zpravidla škrobový sirup. Pšeničné, kukuřičné, rýžové a další škroby se dnes průmyslově přepracovávají na sladké sirupy. Škrob je vlastně přírodní polymer cukru – glukózy. Jeho roztok není sladký.
Včelí chléb a lidské zdraví. Pyl zpracovaný včelami je superpotravina, obsahuje vitamíny, bílkoviny i minerály |
Enzymaticky se dá škrob rozštěpit na menší jednotky a takové roztoky už sladké jsou. Ve vagonových kvantech se tyto suroviny uplatňují v potravinářském průmyslu. To je ekonomické a je to v pořádku. Pokud se ale sirupy použijí k nastavení medu, je to nezákonné porušování potravin.
Průmyslové falšování medu se laboratorně prokazuje obtížně. Falšovatelé mají potřebnou techniku a dobře vybavené laboratoře též. Výrobky, i když falšované, většinou splňují legislativní požadavky. Proto se kontrolní orgány musí opřít o jeden důležitý odstavec v zákoně, a sice ten, že do medu nesmí být nic přidáváno. Některé cukry z dodatečně přidávaných sirupů, i když jsou přírodní a zdraví neškodné, v pravém medu nikdy nejsou.
Rovněž se daří rozpoznat, které enzymy přidaly do medu včely ze svých žláz a které jsou vyrobeny s použitím průmyslových mikroorganismů. Mezi ověřovanými parametry jsou i poměry obsahu vzácných přírodních izotopů kyslíku a dalších prvků. Naměřené údaje pak končí na stolech soudců, kteří mají rozhodnout, zda nesrovnalosti ve složení cukrů, enzymů, izotopů a dalších látek stačí jako důkaz, že někdo do medu něco nepatřičného přidal.
Med je ve své podstatě velice variabilní. Medonosných rostlin jsou stovky druhů. Tím, že včely sbírají v okruhu asi 20 km čtverečních, nemají stejný med ani dva úly na jednom stanovišti, natož v jednom městě, zemi nebo světadílu. Musela by být k dispozici velice rozsáhlá databáze všech parametrů, aby se dalo říci, co všechno je med a co už je průmyslový výrobek. Vítaná je snaha alespoň zpřísnit povinnost sledování a označování země původu medu. Kontrolní orgány a laboratoře mezinárodně spolupracují, aby falšování medu odhalovaly.
V dubnu se úly začnou plnit nektarem. Včely také „potí“ z těla vosk na stavbu plástů |
Vždycky bychom měli končit diskusi o problému nějak pozitivně. Neexistuje legální způsob, jak zvýšit produkci medu, který je tak žádaný, že to svádí k falšování? Ano, nějaké možnosti jsou. Jednou z nich je kočování. Včelstva můžeme na určitou dobu převézt do blízkosti zdrojů nektaru či medovice. Dalším dovoleným způsobem, jak zvýšit produkci medu, je nasít v okolí stanoviště včelstev lány, nebo alespoň velké záhony medonosných rostlin.
Příkladem rostlin s vysokou nektarodárností je svazenka nebo vičenec ligrus. Lipová alej nebo smíšený les přispějí také, ale až za delší čas. I na svých zahrádkách, balkonech a terasách můžeme vysadit některé ze stovek medonosných letniček a trvalek, které jsou zdrojem včelí pastvy.
