„Důvod úspěchu? To, že to dělám tak dlouho a dělám to dobře,“ říká Miroslav Růžička. Rodinnému podniku, který se zaměřuje na špičkovou podobu české kuchyně doplněnou špičkovými převážně francouzskými víny, se podařilo porazit nejvyhlášenější pražské restaurace pětihvězdičkových hotelů pyšnící se světovými kuchaři.
U Růžičků se přitom jedná o typický rodinný podnik. Miroslav Růžička jako celý život obsluhuje v restauraci, syn Růžička mladší pod otcovým dohledem vaří v kuchyni. Manželka se stará o malý hotel nad restaurací a pomáhá v kuchyni.
Podnik ve sto let starém rodinném domě má komorní charakter i co se rozsahu týče. Do sálků se starožitným nábytkem se vejde pouhých šestadvacet hostů. „Nechci rozšiřovat, zkusili jsme to a nebylo to ono,“ říká pan Růžička, který si zakládá na tom, že osobně vítá každého svého hosta.
Původní plány byly ale velkolepější. Podnik U Lípy otevíral ještě „za komunistů“ v roce 1988. Miroslav Růžička, který měl za sebou dvacet let zkušeností z nejlepšího pražského hotelu Intercontinental, využil „perestrojky“ a zařídil se jako soukromník. Tehdy jeho restauraci přidělili „druhou kategorii s 20% přirážkou“. „Jsem pořád jediný,“ říkal ještě na konci března reportérovi New York Times, který o něm přišel napsat reportáž. „Stopadesátigramová porce má u nás sto padesát gramů,“ dodával.
V devadesátých letech chtěl Růžička vybudovat celou síť kvalitních restaurací s českou kuchyní, skončil ale „U Lípy č. 2“, a nakonec se místo expanze stáhl zpět do rodinného podniku.
Podle všeho ku prospěchu věci. Stejně tak prospěšný je i poměrně minimalistický jídelní lístek, který sází především na klasickou českou kuchyni. Ale v tom nejlepším podání.
„Specialita? Asi naše šípková omáčka, kterou děláme z vlastnoručně sebraných šípků, co rostou na stráni u naší chalupy,“ říká Růžička. „K tomu děláme třeba zaječí a karlovarské knedlíky.“
Nejvyšší ocenění pro restauraci rodiny Růžičkových se nezrodilo znenadání. Jeho podnik je už léta mezi znalci vyhlášený, chodí do něj umělci i prezidenti. „Václav Klaus si tu dává skoro vždy husí játra,“ říká Růžička starší.
„Je příjemné zjistit, že staré dobré hodnoty trvají. V hektickém světě pražské gastronomie to není běžným jevem. O to potěšitelnější je zjištění, že existují podniky, které neslevily nic ze svého nasazení, v nichž každou návštěvu provází jistota výsostného prožitku. Tak tomu je již více než dvacet let v motolském restaurantu U Lípy,“ napsal Milan Ballík, bard českých gurmánů v týdeníku Euro a dodal „U Lípy je vše, jak má být.“
U Růžičků se přitom jedná o typický rodinný podnik. Miroslav Růžička jako celý život obsluhuje v restauraci, syn Růžička mladší pod otcovým dohledem vaří v kuchyni. Manželka se stará o malý hotel nad restaurací a pomáhá v kuchyni.
Podnik ve sto let starém rodinném domě má komorní charakter i co se rozsahu týče. Do sálků se starožitným nábytkem se vejde pouhých šestadvacet hostů. „Nechci rozšiřovat, zkusili jsme to a nebylo to ono,“ říká pan Růžička, který si zakládá na tom, že osobně vítá každého svého hosta.
Původní plány byly ale velkolepější. Podnik U Lípy otevíral ještě „za komunistů“ v roce 1988. Miroslav Růžička, který měl za sebou dvacet let zkušeností z nejlepšího pražského hotelu Intercontinental, využil „perestrojky“ a zařídil se jako soukromník. Tehdy jeho restauraci přidělili „druhou kategorii s 20% přirážkou“. „Jsem pořád jediný,“ říkal ještě na konci března reportérovi New York Times, který o něm přišel napsat reportáž. „Stopadesátigramová porce má u nás sto padesát gramů,“ dodával.
V devadesátých letech chtěl Růžička vybudovat celou síť kvalitních restaurací s českou kuchyní, skončil ale „U Lípy č. 2“, a nakonec se místo expanze stáhl zpět do rodinného podniku.
Podle všeho ku prospěchu věci. Stejně tak prospěšný je i poměrně minimalistický jídelní lístek, který sází především na klasickou českou kuchyni. Ale v tom nejlepším podání.
„Specialita? Asi naše šípková omáčka, kterou děláme z vlastnoručně sebraných šípků, co rostou na stráni u naší chalupy,“ říká Růžička. „K tomu děláme třeba zaječí a karlovarské knedlíky.“
Nejvyšší ocenění pro restauraci rodiny Růžičkových se nezrodilo znenadání. Jeho podnik je už léta mezi znalci vyhlášený, chodí do něj umělci i prezidenti. „Václav Klaus si tu dává skoro vždy husí játra,“ říká Růžička starší.
„Je příjemné zjistit, že staré dobré hodnoty trvají. V hektickém světě pražské gastronomie to není běžným jevem. O to potěšitelnější je zjištění, že existují podniky, které neslevily nic ze svého nasazení, v nichž každou návštěvu provází jistota výsostného prožitku. Tak tomu je již více než dvacet let v motolském restaurantu U Lípy,“ napsal Milan Ballík, bard českých gurmánů v týdeníku Euro a dodal „U Lípy je vše, jak má být.“
