Jak píše britský deník The Guardian, Nový Zéland je ježčí ráj. Evropští predátoři jako kuny, lišky nebo jezevci je zde neohrožují a malí hmyzožrouti se tak nebezpečně rychle rozmnožili. To představuje velký problém pro zdejší faunu.
Kalifornští lososi by kvůli suchu nedoplavali k oceánu. Budou je vozit autem |
Na Novém Zélandu před příchodem člověka nebyli žádní pozemní savci (jen netopýři a ploutvonožci), a zdejší ptactvo tak mělo málo predátorů. Mnoho ptáků proto nedokáže létat a hnízdí na zemi. Příchod evropské zvěře jako koček, krys nebo hranostajů znamenal pro zdejší bezbranné ptáky katastrofu, a nejen pro ně. Začalo také silně ubývat hmyzu či malých plazů.
  |
„Postupně začínáme vidět, kolik škody dokážou ježci napáchat,“ říká pro Guardian biolog Nick Foster z novozélandské univerzity v Otagu. Jeden ježek dokáže spořádat vysoký počet ptačích vajec, různé druhy drobných plazů a k tomu představuje úhlavního nepřítele pro novozélandského wetu - obří druh kobylkovitého hmyzu. Foster zmiňuje případ, kdy jeden ježek dokázal za 24 hodin sníst okolo 60 kusů wety. „Hotová hostina,“ říká.
Snaha vymýtit ježky je součástí ambiciózní kampaně, se kterou Nový Zéland přišel v roce 2016. Plán se chce zcela zbavit zavlečených predátorů, a to nejpozději do roku 2050. Zemi se již podařilo invazivní druhy dostat z některých menších ostrovů, nicméně má před sebou ještě dlouhou cestu.
Zbavit se ježků je navíc náročný úkol pro PR odborníky. V porovnání s ostatními invazivními druhy (třeba krysami, kusu liščími nebo hranostaji) jsou totiž o poznání roztomilejší. „Je tu trochu psychologická bariéra,“ uznává Foster.
Vyhozené roušky a rukavice škodí zvířatům. Ptáci či ryby se zachytávají do množství odpadků |
Dnes je ježčí populace na Novém Zélandu paradoxně vyšší než v Británii, kde živočichů rychle ubývá. Podle Fostera již padl návrh, aby Zéland poslal ježky zpět do Spojeného království. Nápad je to sice pěkný, ale podle výzkumníka vůbec nepadá v úvahu. Brání mu náročná logistika, náklady i hygiena.
Vyhlazení ježků by nicméně podle odborníků mělo proběhnout humánně a strategicky, aby se co nejefektivněji zabránilo jejich rozmnožení a tím pádem dalšímu zabíjení. Foster přiznává, že má sám pro roztomilé tvory slabost a nechce, aby trpěli. Ochrana původních druhů a biodiverzity ovšem musí být prioritou.
