Veřejný prostor nyní ovládla debata o přechylování ženských příjmení. Bohužel se ale rozvinula tak, že protistrany argumentují v odlišných oblastech. Zastánci přechylování opírají svůj pohled o potřebu jasné a srozumitelné komunikace, o zákonitosti české mluvnice a o jazykovědné argumenty obecně. Odpůrci argumentují negativitou svého vnímání přechýlených příjmení (ať už je důvodem čistě estetika, či pro to mají jiné důvody) s poukazem na zvyklosti v cizích jazycích nebo problematikou diskriminace těch žen, které si formu příjmení nemohou svobodně zvolit, oproti těm, jimž současná pravidla volbu umožňují. Je zřejmé, že jde o argumenty navzájem mimoběžné, které se proto vlastně nemohou dostat do produktivního názorového střetu. Jediná možnost, jak mezi nimi rozhodnout, je proto vybrat si jeden z uvedených pohledů, komunikačně-jazykovědný nebo percepčně-estetický, jako prioritní a přijmout jemu příslušnou argumentaci.
Moje osobní volba je dát přednost komunikačnímu hledisku svázanému s jazykovou správností. Přechylování totiž ženským příjmením udílí formu, jež umožňuje zřetelné vyjádření jak ženského rodu, tak potřebného pádu, což obojí je potřebné pro bezproblémové porozumění českým větným konstrukcím. V běžném jazyce tak standardně dochází k přechylování jak příjmení, jež jsou v českém prostředí běžná (Novák-ová, Švarc-ová, Čern-á), tak příjmení cizích (May-ová); bez toho je totiž porozumění, že jde o ženu, a vyjádření pádu problematické.
Karel Oliva, jazykovědec a bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český
Ve větném kontextu lze rod i pád samozřejmě vyjádřit i alternativně: například u sousloví „Angelina Jolie“, kde není problém skloňovat křestní jméno „Angelina“, nedochází k přechýlení příjmení, neboť pád celého spojení se dá vyjádřit vyskloňováním jména křestního. Podobná je situace i při uvedení kombinace jména a funkce či jiné klasifikace („bikerka Nash“). V těchto případech nemůže dojít k nedorozumění, a proto nepřechýlení příjmení zde nepůsobí problémy.
Nelze dále přehlédnout, že přechylování s sebou v určitých případech kontaktu se světem přináší problém, že jména manželů (či otce a dcery) nejsou shodná, což v některých zemích může vést k nepříjemnostem při pasové kontrole či ubytování.
Nejvhodnější řešení
Navíc – i v české jazykové situaci – platí, že z přechýleného tvaru příjmení nelze vždy jednoznačně rekonstruovat tvar nepřechýlený: například příjmení psané „Picková“ může být přechýlenou formou mužského „Picka“, „Picek“, „Picko“ či (s odlišnou výslovností) „Pick“, ženské příjmení „Dubová“ bude sice nejčastěji souviset s mužskou formou „Dub“, ale v ČR žije i přes 220 mužů s příjmením „Dubový“. Pokud by tedy mělo dojít ke změnám, měly by se asi přednostně týkat toho, že do zápisu jmen v matrice a dalších úředních dokumentech bude přidána informace o podobě příjmení příbuzných osob opačného pohlaví, což by usnadnilo cestování, zápis jmen dcer a podobně. To ale nic nemění na tom, že z hlediska funkční komunikace je užívání přechýlené formy pro ženy nejvhodnějším řešením, neboť umožňuje vyjádření rodu a pádu v českých větných konstrukcích.
Naopak nepřechýlená příjmení nic z toho nedovolují, neboť jsou ve tvaru rodu mužského a nesklonná, což způsobuje v lepším případě komunikační nejasnost, často ale vede až k vyjádřením, která jsou zcela zavádějící („Vedoucími postavami hnutí nezúčastněných zemí se stali Tito a Gándhí“ – míněna je ovšem Indíra Gándhíová). U cizích příjmení stojí za zmínku i fakt, že často uváděný argument o „českém komolení cizích jmen přidáváním koncovky“ by měl být ve světle takových dokladů jako anglického „Trumps arrive in France“ – „Trumpovi přijíždějí do Francie“ nebo německého „von der Leyens EU-Kommission“ – „Evropská komise von der Leyenové“ (obojí snadno dohledatelné na webu) přinejmenším revidován, spíše ale opuštěn, neboť – jak je zřejmé – koncovky těmto příjmením přidávají v případě potřeby i původní jazyky.
Otázka estetického vnímání je samozřejmě zcela individuální – někomu se přechylování nelíbí, nepochybně je ale i dost těch, kdo jej podporují. Zdůraznit je přitom potřeba skutečnost, že legislativní úprava se vztahuje pouze na zápisy do úředních dokumentů. Užívání příjmení v jakékoliv podobě v běžném životě ani novela, ani původní zákon nijak neupravují.
KAREL OLIVA
Přechylovací povinnost, ukotvená v zákoně č. 301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení, v současnosti neumožňuje svobodnou volbu mezi nepřechýleným a přechýleným tvarem příjmení. Některé argumenty se opakují, a proto zaslouží pozornost.
1. Bez přechylování nepoznáme rod. Stává se to velmi vzácně, neboť u příjmení obvykle stojí rodově specifická osobní jména, například Greta (Thunberg), Angela (Merkel). Když v roce 2009 nepřechylovala moderátorka Kocumová v televizi příjmení běžkyň, a byla kvůli tomu „odejita“ ze sportovní redakce, podpořilo ji v Lidových novinách přes tisíc lidí, kteří s rodem běžkyň neměli potíže. Zuzana Kocumová kromě toho ukázala, že moderování sportovních přenosů bez přechylování je možné a srozumitelné.
2. Nepoznáme, co je podmět a co předmět.
Ve větě „Seleš porazila Graf“ hrozí podobná záměna podmětu za předmět jako ve větě „Krejčí porazila Janů“, „Vítkovice porazily Klánovice“, „Miriam porazila Dagmar“. Kdo chce zdůraznit, že právě Dagmar zvítězila nad Miriam, učiní tak intonací nebo sílou hlasu. V psaném textu ale použije na prvním místě podmět (v jazykovědě jde o problém aktuálního členění větného).
Jana Valdrová, soudní znalkyně v oboru jmen a příjmení
3. Přechylování vychází ze struktury českého jazyka. Ano, stejně jako nepřechylování. Nepřechylujeme a neskloňujeme, a přesto umíme používat jména Nikol, Ingeborg, domácké tvary Any, Eli a mnoho dalších. Jmenuje se někdo Ester White? Prosím: „půjdu do kina s Ester White / bez Ester White“, potkala jsem Ester White“… Nesklonná jsou příjmení Krejčí, Martinů; i ta umíme používat. V češtině používáme i mnoho nesklonných podstatných jmen (kupé, párty atd.).
4. Některá příjmení se přechylují, jiná ne. Za radami tohoto typu se skrývá bezradnost, jak zacházet s jazyky, v nichž ani nelze poznat, které z jmen vlastně plní funkci příjmení. Na světě je kolem sedmi tisíc jazyků; správně označovat cizinky je možné jen tehdy, jestliže jejich jméno či jména nepočešťujeme a nepřechylujeme.
5. Místo -ová bychom museli použít ve větě nějaké slovo, které vyjádří rod. Čeština je dokonce i mezi slovanskými jazyky jedinečná tím, že má pět slovních druhů, z nichž můžeme poznat rod. Jinými slovy: rod označované ženy vyjde v češtině téměř vždy najevo. Cituji z Wikipedie: „Ivana Marie Trumpová, rozená Zelníčková (…) je česko-americká podnikatelka, bývalá lyžařka a modelka“. Nyní použiji skutečné příjmení: „Ivana Marie Trump, rozená Zelníčková (…) je česko-americká podnikatelka, bývalá lyžařka a modelka“.
Sedmdesátileté úsilí
6. Nepřechylování je jen módní vlna a uměle vyvolaný problém. V roce 1946 byla nuceně přechýlena příjmení příslušnic etnických menšin v Československu. Za socialismu se matriky řídily pokynem členky Ústavu pro jazyk český M. Knappové, podle níž se má přechylování vztahovat „na jakékoliv užívání ženského příjmení v češtině, a to bez zřetele na původ příjmení a na to, zda je jeho nositelkou Češka, nebo cizinka“. V roce 2000 jsem se cizinek zastala u Českého helsinského výboru pro lidská práva. Problém se opakovaně řešil (a nevyřešil) v parlamentu. Přes sedmdesát let trvající úsilí nelze nazvat módní vlnou.
7. Dobře, nechme cizinkám jejich příjmení, ale Češky přechylujme, jsme v Česku. Otázka zní: jakým právem mají ženská příjmení povinně vyjadřovat pohlaví? (Proč ne mužská?) Přechylovací formant -ová (původně -ova) se vyvinul jako jazykový signál přiřazení ženy k otci nebo manželovi. Některé ženy jej prostě nechtějí i z těchto důvodů.
8. Ženy si přece už dnes mohou vybrat. Mohou, avšak pouze za podmínek, které ukládá zákon, například hlásí-li se k cizí národnosti. Kolik z nich by tak postupovalo i v případě, že bude uzákoněna svobodná volba tvaru příjmení?
Zrušením přechylování příjmení jménem zákona napraví česká legislativa dlouhotrvající přednost mluvnice před lidskými právy. Ještě vážnější situace je v oblasti tvorby a registrace jmen a příjmení trans lidí; diskuse o nich nás teprve čekají.
JANA VALDROVÁ
