Já jsem se do Peru poprvé dostala až v roce 1972, tedy dva roky po tom neštěstí. Tam jsme s kamarády viděli to laviniště v celé jeho hrůze, všechno bylo syrové, obnažené. Ležely tam balvany velké jako dům, jak se říká. A našli jsme tam pár zbytečků: útržek stanové látky, kus podkolenky, zmáčknutou baterku…
Jak probíhala expedice v Peru? Čtenářům odpovídal horolezec Marek Holeček |
Tak popsala scenérii dějiště nejtragičtější přírodní katastrofy v dějinách Latinské Ameriky Eva Novotná, někdejší horolezecká reprezentantka a manželka jednoho z účastníků výpravy, vysokoškolského asistenta Zdeňka Novotného.
Musela to být strašlivá rána. Třeba ke zničení Yungaye, tehdy dvacetitisícového města, stačil jeden z bočních proudů běsnící laviny. Řítící se zkáza nabírala nesmírné masy skal, vtrhla do soutěsky říčky Shacsha a dosáhla takové rychlosti, že se i tato její „malá“ vedlejší větev vyhoupla na stometrový horský hřeben a během několika desítek sekund smetla Yungay s prakticky všemi obyvateli, jen čtyři sta jich zázračně přežilo na kopečku u hřbitova.
