Pocta pro zachránce Židů

Předseda portugalského parlamentu v úterý slavnostně spustil webové stránky, které mapují život a práci kariérního diplomata Aristidese de Sousa Mendese. Virtuální muzeum obsahuje databázi fotografií, videonahrávky i historické dokumenty.

„Aristides de Sousa Mendes je symbolem nás všech,“ řekl předseda parlamentu Jaime Gama. Muzeum, které bylo zřízeno za podpory vlády, vychází vstříc požadavkům příbuzných, aby byly na pravou míru uvedeny dlouhodobé lži, řekl jeden z vnuků „portugalského Schindlera“ Álvaro de Sousa Mendes. „Je to součást úsilí, jak pomoci lidem pochopit, co se tehdy stalo,“ řekl. Aristidesovi de Sousa Mendesovi se říká portugalský Schindler podle německého podnikatele Oscara Schindlera, který zachránil stovky Židů před deportacemi.

Zachránil 30 tisíc lidí za 3 dny

Sousa Mendes byl portugalským generálním konzulem v Bordeaux, když Němci v roce 1940 vtrhli do Francie. V rozporu s nařízením vlády diktátora Salazara vydal tehdy víza 10 tisícům Židů a dalším 20 tisícům uprchlíků, kteří utíkali před nacisty. Úniková cesta z Evropy pro ně tehdy vedla přes Lisabon ležící na břehu Atlantiku, ale k tomu potřebovali portugalské tranzitní vízum. Sousa Mendes a hrstka spolupracovníků pracovali ve dne v noci a vydávali zdarma víza. Za tři dny tak stačili zachránit 30 tisíc lidí.

„Raději budu stát na straně Boha proti lidstvu než na straně lidstva proti Bohu,“ řekl později Sousa Mendes. Diktátor Salazar ho ale vzápětí odvolal zpět do Lisabonu a propustil z diplomatických služeb. Byla mu odepřena penze i možnost pracovat jako právník. Zbytek života prožil se svou ženou a 14 dětmi v naprosté bídě až do své smrti v roce 1954.

Uznání se mu dostalo po smrti
Jeho jméno upadlo v zapomnění až do roku 1988, kdy byl v Portugalsku přijat zákon, na jehož základě byl posmrtně znovu zahrnut mezi členy diplomatického sboru. Stát také vyplatil odškodné členům jeho rodiny. Ti za ně odkoupili zpět rodinný dům, v němž chtějí zřídit muzeum. V roce 1998 vzdal úctu portugalskému diplomatovi Evropský parlament a o dva roky později bylo jeho úsilí připomenuto i na půdě OSN.

Webové stránky, které budou zpočátku v portugalštině a teprve později i v dalších jazycích, podporují zahraniční i národní univerzity a instituce, mezi nimi i německé ministerstvo zahraničí a židovské asociace.