Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

Magazín

Znal je i Rasputin. Borůvky působí protizánětlivě a močopudně, posilují oči i cévy

Borůvky foto: Pixabay.com

Moje haličská praprababička chodívala do lesa na borůvky nejdříve 3. července. Kdysi se totiž tam na východě věřilo, že předcházejícího dne rozdává Panna Marie dětem v ráji lesní plody, a přece jen mámy naprosto krkavčí by jim je mohly ujídat předem. Poláci dokonce v tento den ctili památku „Matki Bożej Jagodnej“ – žena, která do tohoto svátku nesnědla žádné lesní ovoce, měla mít větší jistotu, že porodí zdravé potomky.
  5:00

Podobné zvyky známe i z Čech, tady se nesbíralo pouze do sv. Jana Křtitele (24. 6.). Naše borůvky, brusinky, vlochyně a rovněž na rašeliništích se vyskytující klikvy řadí botanika do stejného rodu, jsou to všechno brusnice (Vaccinium). Tato jména se ve středověku nepoužívala, dužnatým lesním plodům tehdy Češi říkávali jahody. Rozlišovali třeba jahodu černou (borůvku), červenou (brusinku, jahodu a malinu) i medvědí (ostružinu). 

Ilustrační fotografie

Samotné jméno borůvka (Vaccinium myrtillus) je zmíněno zřejmě teprve v herbáři doktora Adama Hubera z roku 1596, bylo to jedno z regionálních jmen. Kromě dětí je pojídali sedláci i pastevci, borůvkovým sirupem se kloktalo, pomáhal žaludku a léčil kašel. Traduje se, že legendární ruský mužik Rasputin vyléčil úporný průjem malého hemofilického careviče Alexeje Nikolajeviče Romanova právě borůvkami, čímž si získal bezmeznou důvěru samotného cara. Dnes víme, že borůvky působí protizánětlivě a močopudně, posilují oči i cévy.

Brusinky (V. vitis-idaea) se zase sušily a pak stloukaly na léčivý prach. Vlochyně (V. uliginosum) u nás moc běžné nejsou, častější jsou jen v pohraničních horách a na Vysočině. Jejich plody jsou mírně jedovaté, v dávných časech se používaly při rituálních obřadech. Jiní tvrdí, že to s nimi až tak zlé není, prý se jíst dají. No, jeden můj známý to na vlastní kůži vyzkoušel a dobře mu z nich nebylo. Proto si je raději s borůvkami nepleťte, rozeznáte je snadno: listy nemají jako borůvky zelené, ale výrazně šedozelené, navíc po jejich okrajích nejsou žádné zuby.

Borůvky

Vůbec se ovšem neobávejte pojíst něco plodů klikvy. Jsou to ony obecně známé anglické cranberries, tedy obvykle bobule klikvy velkoplodé (V. macrocarpon). Jen si pro ně budete muset zajít do obchodu, u nás se tento druh nevyskytuje, pochází až z východu Severní Ameriky. Zajímavé je, že obchodníci klikvy nezřídka nesmyslně vydávají za brusinky. V českých horách roste jen roztroušeně klikva bahenní (V. oxycoccos) a ještě vzácněji jí podobná klikva maloplodá (V. microcarpum); jejich nakyslé plody však nesbírejte, jsou to rostliny zákonem chráněné.

V zahradách se nemálo vysazují i tzv. kanadské borůvky, což je ze Severní Ameriky pocházející brusnice chocholičnatá (V. corymbosum). Opravdová borůvka je na celém světě jen ta jediná, ta naše. A představte si, že má dokonce svůj pomník, najdete jej ve vesnici Huklivyj na Zakarpatské Ukrajině.

Autor: