Epilepsie se projevuje různými typy záchvatů, například nevnímáním, brněním, třesem, křečemi či bezvědomím. Může být vrozená, může se ale objevit kdykoli během života. Onemocnění mozku může vyvolat úraz, stres, vyčerpání či operace. Léčí se antiepileptiky, dodržováním správné životosprávy, případně operativně. V Česku podle AV ČR žije asi 80.000 lidí s aktivní epilepsií, dalších nejméně 160 000 se léčilo nebo stále léčí, ale záchvat neměli pět let či déle.
Výzkum epilepsie? Lékařům pomáhají i nanoroboti |
Z pohledu pacienta záchvaty vznikají náhle a náhodně. Neschopnost určit, kdy se objeví, je nepříjemná, neboť se epileptici musejí vyhýbat různým rizikovým činnostem. Vědci ale prokázali v experimentálních modelech epilepsie i přímo u pacientů, že záchvatům mohou předcházet rozpoznatelné změny v mozkové činnosti.
„Tyto změny mají charakter tzv. kritického zpomalovaní, což je jeden ze základních přírodních principů přechodu mezi dynamickými stavy, který odráží postupnou ztrátu stability a odolnosti studovaného systému,“ uvedl vedoucí týmu Přemysl Jiruška z Oddělení vývojové epileptologie Fyziologického ústavu AV ČR. Tento princip jinak předchází také klimatickým změnám, vyhynutí živočišných druhů, kolapsům na burze, srdeční arytmii nebo rozvoji deprese.
Odborníci dříve měli snahu zaměřit se na děje, které by byly bezprostředně spojeny s náhlou změnou v činnosti mozku, kterou záchvat představuje, uvádí zpráva. Podle studie má důležitější úlohu při vzniku záchvatů děj, který je odpovědný za postupný, pomalý a nenápadný proces ztráty stability mozku, ačkoli je zdánlivě v pozadí. Odehrává se v průběhu hodin, týdnů či měsíců.
Při vzniku epilepsie hraje roli genetika. Lékaři mají nové zbraně |
Výsledky výzkumu podle AV ČR přinášejí nové možnosti k objasnění příčin ztráty stability mozku, pro rozvoj technik předpovědi rizika záchvatů, k úpravě léčby či ke zvýšení její účinnosti. „Tento objev přiblížil odborníky k možnosti předpovídání rizika záchvatů analogicky k předpovědi extrémních jevů v počasí,“ píše se ve zprávě.
Na studii se podíleli pracovníci Fyziologického ústavu AV ČR, Ústavu informatiky AV ČR, Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze, 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a univerzit v Melbourne, Oxfordu a Birminghamu.