Standardem se pro mnohé stalo každodenní používání opalovacích krémů. Lékaři je raději nazývají fotoprotektivními krémy, snad aby zdůraznili, že opalování už skutečně není in.
Jsou bez rizika? Je to přece jen chemie...
Nedávné studie, včetně jedné české, poukázaly na to, že v kombinaci se slunečním zářením mohou paradoxně přispívat k poškození kůže.
Odborníci z Centra pro výzkum toxických látek v prostředí (Recetox) Masarykovy univerzity v Brně odhalili, že aktivní látka EHMC (ethylhexyl metoxycinamát), kterou obsahují některé výrobky (a to nejen ty chránící proti slunci), se působením ultrafialového záření mění a může pak poškozovat DNA buněk člověka.
Melanom na kůži roste rychle. Odstraňovat se už preventivně nemusí, pomohou přístroje |
Především v opalovacích krémech se látka naštěstí postupně přestává používat. Sloučenina je však obsažena nejen v opalovacích přípravcích, ale i v jiné kosmetice, kterou lidé denně používají. Funguje totiž také jako ochrana proti tomu, aby nebyly produkty znehodnoceny na slunci v průběhu skladování a používání. K nalezení je tedy v denních i nočních pleťových krémech, lacích na vlasy či parfémech.
Raději mechanicky
Nadále platí, že všechny výrobky chránící proti opalování procházejí kontrolou a testy by tak měly zaručovat jejich bezpečnost – pokud chce mít někdo větší klid, může používat takové, které zmíněnou látku neobsahují, případně takové, které chrání mechanicky, nikoli chemicky.
Nevýhodou výrobků založených na fyzické ochranně je, že jsou po natření vidět jako bílá vrstva na pokožce – obsahují rozemletý oxid zinku nebo titanu. Výrobci naštěstí i tady usilují o to, aby tuhle ne zrovna oblíbenou vlastnost odstranili.
Sluneční ultrafialové záření dopadající na Zemi má dvě základní složky – UVA a UVB, přičemž i ty nejlepší fotoprotektivní krémy, mléka a gely chrání dobře proti UVB záření, ale asi třikrát méně proti UVA složce. V praxi to znamená, že pokud má krém ochranný faktor 30, bude proti UVA složce chránit jen jako zhruba desítka.
Každopádně, před nějakým třiceti čtyřiceti lety se za vrchol ochrany proti slunci považovaly výrobky nazvané Contraviol, Sahara nebo Nubian, jejichž ochranné faktory ani zdaleka nedosahovaly čísla deset a doporučovaly se toliko k použití na dovolené u vody. Dnes už odborníci radí, aby člověk používal ochranné krémy i pro každodenní přecházení po městských ulicích, tedy třeba na cestu do práce. Minimem by měla být patnáctka. Ženy používající make-up by měly automaticky sahat po tom, který zahrnuje i ochranu proti slunci. Nakonec, proč ne, když to zároveň zpomaluje stárnutí kůže...
Pozor na parfémy
Někdy jdeme škodlivým účinkům slunečního záření nešikovně naproti, aniž bychom to vůbec tušili. Nejenže se vystavujeme slunci mezi jedenáctou ranní a třetí odpoledne. Ale škodíme si například používáním parfémů, pokud obsahují například bergamotový olej a naneseme je přímo na kůži. Ta se v těch místech stává výrazně citlivější vůči spálení.
Podobně působí i některé rostliny – pokud si například lehneme na posekanou louku, na které rostl bolševník, můžeme čekat, že se nám pokožka na některých místech, kde se setkala se šťávou ze stonků, opálí více nebo dokonce spálí.
Zhoubných melanomů přibývá. Nechte si znaménka vyšetřit včas |
Když někdo jede k moři, většinou balí opalovací krém automaticky. Neměl by však na něj zapomenout ani při dovolené na horách. S každými třemi sty metry nadmořské výšky stoupá intenzita ultrafialového záření o čtyři procenta, a spálíme se tam proto stejně snadno jako u moře. Se zvýšením dávky záření musíme počítat také při jeho odrazu od vodní hladiny nebo sněhu.
Také s blízkostí rovníku stoupá dávka ultrafialového záření – například ve srovnatelné nadmořské výšce na polárním kruhu je množství UV záření při jasném slunečném dnu ve stejnou denní dobu a ročním období až pětkrát nižší než v tropické oblasti.
Horské slunce zahoďte
A pamatujete na populární horské sluníčko? Přístroj, který se používal například k domácí léčbě nastydlých dutin nebo obecně jako prevence všelijakých nastydnutí u dětí?
Pokud ho ještě někde máte, raději ho zahoďte. Vytváří totiž záření typu UVC, které je ze všech složek slunečních paprsků vůbec nejnebezpečnější – v přírodě se s ním naštěstí nesetkáme, protože tuto složku pohltí atmosféra.
