20. listopadu 2018 6:21 Lidovky.cz > Relax > Zdraví

Jedovaté hady domů nenoste. Pořiďte si zvíře, na které stačíte

Krajta (ilustrační foto). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Krajta (ilustrační foto). | foto: Shutterstock

Chtěli jsme mít doma společníka, který poslouchá a neodmlouvá. Máme tedy zvíře. A protože se chceme odlišit, je to exotický jedovatý plaz. Na pořádný průšvih je založeno. Avšak naše zdraví mohou ohrozit i jiná zvířata.

Na černém trhu se to různými exoty jen hemží, sehnat se dá ledacos. Mazlíček, který je i ve svém přirozeném prostředí postrachem, se chová hezky, zvykl si. Až jednou. Zapomeneme zavřít jeho pelíšek a nikde ho pak nemůžeme najít. Nezbývá než to ohlásit policii. Ta evakuuje okolí a uprchlé smrtelně nebezpečné zvíře se hledá. 

K této situaci došlo v nedávné době v Česku hned dvakrát. Ale co když mám dobrodružnou náturu, neodradí mě nic a podobné zvíře si chci přes všechna nebezpečí pořídit? 

Zvířata pomáhají při léčení 

Kontakt se zvířetem či přímo péče o ně prospívá psychice nemocných, v některých případech trénuje pohyb prstů či procvičuje tělo, celkově zlepšuje možnosti léčby. 

Při léčení s využitím zvířat (animoterapii nebo zooterapii) se nejčastěji uplatní

  • pes (canisterapie) 
  • kočka (felinoterapie) 
  • kůň (hipoterapie a hiporehabilitace) 

Méně často jsou využíváni: 

  • ptactvo (ornitoterapie) 
  • lama (lamaterapie) 
  • delfíni (delfinoterapie) 
  • malá zvířata (akvarijní rybičky, plazi, křečci, morčata, fretky)
  • hospodářská zvířata (ovce, kozy, prasata, krávy…) – především pro pracovní terapii u osob s psychosociálními problémy, pomáhají návratu pacientů k přirozenému biorytmu 

Existuje mnoho zoonóz, tedy nemocí přenosných ze zvířat na člověka. Některé jsou neléčitelné a mohou pro člověka končit smrtelně. 

„Osobně bych vám řekl, že jste blázen. Na druhou stranu, co se líbí mně, se nemusí líbit zrovna vám. Například jedovatí hadi, mezi které patří i nedávno uprchlá mamba, mohou být chováni jen za splnění jistých podmínek. Tedy mimo jiné na základě povolení pro chov nebezpečných druhů, které vydává příslušná krajská veterinární správa. V opačném případě se chovatel dopouští porušení zákona, za které hrozí postih,“ říká děkan Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně Michal Crha.

Oběť i bůh

Domestikace zvířat sehrála podle děkana Crhy významnou roli při utváření lidské civilizace. Původní nomádský způsob života byl totiž vystřídán způsobem farmářským. Lidé tak už nemuseli pronásledovat divokou zvěř, kterou lovili, ale postupně začali chovat zvířata doma. „Samozřejmě se jednalo o postupný přirozený proces, kdy byla domestikována většina předků dnešních ovcí, koz, prasat či skotu, které jsou dnes označovány jako hospodářská zvířata. Lidé pak postupně přirozeným výběrem do chovu vybírali ty jedince, kteří se pro chov hodili, například kvůli jejich mírné povaze. V podstatně tak byl položen základ dnešního šlechtění,“ pokračuje Michal Crha. 

Zvířata tedy sehrávala v životě lidí od pradávna významnou roli. Nejen že jim poskytovala obživu, důležité bylo i kulturní či náboženské hledisko. Některá zvířata, například kočky ve starověkém Egyptě, byla uctívána jako „božská stvoření“, jiná byla při náboženských obřadech naopak obětována. „Dnes víme, že nejlépe domestikovatelná jsou zvířata stádová či žijící ve smečkách a také jedinci, kteří nemají zvláštní stravovací návyky a snadno se rozmnožují v zajetí člověka,“ líčí docent Crha.

Společník na talíři

Dnes známe domestikovaná zvířata hospodářská, ze kterých má člověk užitek například v podobě potravin a dalších živočišných produktů, dále domácí, která plní roli společníků, a laboratorní, která jsou používána ve výzkumu. 

„Tuto klasifikaci ale nelze uplatňovat vždy. Některé druhy domácích zvířat lze totiž zařadit do více kategorií současně, což bývá ovlivněno odlišnými kulturními zvyky. Například pes je v naší společnosti chován především jako společník či pomocník člověka, což platí u řady pracovních či loveckých plemen psů. Na druhé straně například čau-čau, který je považován za jedno z nejstarších čínských plemen psů, byl kromě společníka a pracovního plemene ještě donedávna chován ve své domovské zemi také pro maso,“ upozorňuje děkan Crha. 

V současné době je u nás podle jeho slov patrný trend, kdy se některá původně výhradně hospodářská zvířata a jejich vyšlechtěná plemena, například prase, stávají společníkem člověka, stejně jako je třeba pes. „Zaznamenáváme také nárůst domácích mazlíčků v podobě potkana nebo křečka. Ti dříve plnili pouze úlohu laboratorních zvířat. Domestikací tak postupně člověk přispěl k proměně některých původně divokých druhů ve zvířata domácí, která v podstatě nejsou schopna bez pomoci a péče člověka ve volné přírodě přežít.“

Všichni nejsou kamarádi

Některé živočišné druhy byly domestikovány před více než deseti tisíci lety, například pes, ovce, koza, kočka, skot, kůň, drůbež. Jiné druhy zvířat se člověku přiblížily teprve nedávno, třeba fretka zdomácněla asi před 500 lety, laboratorní zvířata – myš, potkan nebo křeček – teprve před několika desítkami let. Tato zvířata můžeme doma chovat bez problémů. 

Pokud ale někoho napadne udělat si z divokého zvířete domácího mazlíčka, nejspíš to špatně dopadne. „Není možné jen tak si vzít volně žijící zvíře a začít ho chovat v bytě jako psa nebo kočku. Domestikaci je třeba chápat jako přirozený a dlouhý proces.“

Ne všude je bezpečno

Existuje mnoho zoonóz, tedy nemocí přenosných ze zvířat na člověka. Některé z nich jsou neléčitelné a v případě nákazy mohou pro člověka končit smrtelně. 

„Příkladem může být vzteklina, která je naštěstí v České republice vymýcena díky povinné vakcinaci psů a donedávna i volně žijících lišek. Na druhé straně je ale řada zemí, kde tomu tak není. V naší blízkosti je to například Polsko, Maďarsko, dále například Rumunsko, Turecko a další země. Rozhodně je vhodné na to pamatovat při cestování. Každopádně platí to, že každé pokousání psem nebo jinou šelmou by nemělo být podceněno a postižený by měl neprodleně zjistit, zdali bylo zvíře očkováno. Pokud nebylo nebo to nelze zjistit, měl by pokousaný člověk vyhledat lékaře,“ zdůrazňuje Michal Crha

Jedovatí a predátoři ne

Chov zvířat v paneláku nevidí docent Crha jako problém, pokud nebudeme chovat v panelákovém bytě zrovna koně. 

„Podívejme se na příklad chovu psa. Můžete chovat velkou dogu v bytě a bude mnohem lépe prospívat než stejné plemeno psa chované na zahradě rodinného domku. Ovšem za předpokladu, že jí budete věnovat náležitou pozornost a trávit s ní dostatek vašeho volného času pobytem venku. Pak takovému psu bude doga uvázaná u boudy na venkově jen závidět. Každopádně ale nejsem zastáncem chovu smrtelně jedovatých zvířat či predátorů, zkrátka zvířat, která nelze považovat za zdomácnělá. Asi by se vám nelíbilo, kdybych v blízkosti vašeho domu choval lva nebo medvěda, a to i přesto, že vám budu tvrdit, že mříže jeho klece jsou dostatečně pevné.“

MARTIN JEŽEK, Autor je spolupracovníkem LN