Slunce si spojujeme s pohodou a dobrou náladou. Mnozí už se nemohou dočkat, až v létě vyrazí na dovolenou k moři, z níž si kromě odpočaté mysli a těla odvezou i atraktivní bronzovou pokožku. K tomu navíc nachytají vitamin D, který je dobrý na kosti a pomáhá předejít řadě nemocí. K jeho vytvoření ale údajně stačí pouhých patnáct minut na slunci denně, nikoli několik hodin grilování na pláži. Paprsky mají i svou odvrácenou stránku, jež má velmi nepřátelskou podobu. Podle odborníků České akademie dermatovenerologie negativní účinky ultrafialového neboli UV záření na lidskou kůži převažují nad pozitivními. A rizikem zdaleka není jen to nejčastější – solární dermatitida neboli spálení sluncem.
Spálení versus opálení
„Škodlivé není jen, když se na sluníčku spálíme, ale i opalujeme,“ říká přednosta Dermatovenerologické kliniky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze Petr Arenberger. „Po průniku ultrafialového záření do kůže se poškodí DNA buněk. To nastartuje ochranný proces pigmentace, tedy způsobí to opálení, a většinou se podaří vzniklé chyby v genetické informaci napravit. Pokud ne, chyba se může kopírovat při buněčném dělení do dceřiných buněk, a v nejhorším případě vznikne rakovina,“ vysvětluje dermatovenerolog, k čemu v kůži při opalování dochází.
Lidská kůže navíc nezapomíná, kolikrát jsme se za život spálili. V pokročilém věku nám vystaví účet. „Sčítá jak opakovaná spálení, tak opakovaná opálení bez spálení, obojí je pro kůži zdravotní i kosmetická zátěž,“ upozorňuje Arenberger. Na ochranu před sluncem by se mělo hledět o to více v dětském věku, kdy se riziko onemocnění kůže zvyšuje.
Nedbalí muži a životní styl
Povědomí veřejnosti o nebezpečí, které sluneční záření může působit, je podle průzkumů v tuzemsku poměrně vysoké. V posledních letech je slyšet zejména o hrozbě melanomu, který je v Česku sedmým nejčastějším zhoubným nádorem. Dobrou zprávou je, že již není příčinou úmrtí tak často jako dříve, jeho výskyt ale narůstá. Za posledních čtyřicet let se počet postižených zesedminásobil. Nejohroženější skupinou jsou muži bílé pleti a jsou to právě oni, kteří na ochranu proti slunečním paprskům dbají nejméně. Zvolí spíše klobouk nebo košili, používání kosmetických přípravků a pečlivé natírání krémem k jejich oblíbeným aktivitám obvykle nepatří. Za prvé jim vadí mastná kůže, za druhé se jim krémy obtížněji nanášejí kvůli ochlupení.
Fototyp1 Velmi světlá pleť,četné pihy,zrzavévlasy. Doba do zčervenání kůže:5–10min. se vždy Přiopalování spálí. 2 Fototyp Světlá kůže,světlévlasy. Doba do zčervenání kůže:10–20 min. se někdy Přiopalování spálí, někdyslabě pigmentuje. 3 Fototyp Středně světlá kůže, hnědévlasy. Doba do zčer venání kůže:20–30 min. se zřídka Přiopalování spálí, vždy pigmentuje. 4 Fototyp Tmavákůže, tmavé vlasy.Doba do zčervenání kůže:45min. se nikdy Přiopalování nespálí, velmi dobře pigmentuje. |
Z průzkumu Karlovy univerzity vyplynulo, že ve věkové skupině mezi čtyřiceti až šedesáti lety opalovací krém používá jen patnáct procent mužů, zatímco u žen se jednalo o nadpoloviční většinu. Muži by ale měli brát v úvahu, že sluneční záření na kůži nedopadá jen při opalování. Stejně působí při venkovních sportech či práci venku. Nechrání před ním ani sklo. U řidičů kamionů se proto například často setkáme s takzvaným řidičským opálením, kdy mají předloktí nebo krk spálené.
K mylným dojmům, že nám nic nehrozí, může vést i zatažená obloha. Mraky ovšem proniká až na devadesát procent záření a v naprostém bezpečí člověk není ani pod slunečníkem. Paprsky na něj sice přímo nedopadají, je ale vystavený těm, které se odrážejí od okolních ploch. Písek odráží čtvrtinu slunečního záření, například sníh ale až osmdesát procent a vodní hladina dokonce pětadevadesát.
K nebezpečí, které slunce představuje, ale přispívá i člověk sám. Používání některých chemikálií a zejména plynů freonů, které jsou přítomné například v lednicích, klimatizacích nebo čistících prostředcích, vede k úbytku ozonu ve stratosféře.,,Freony mohou ničit ozonovou vrstvu, která nás před UV zářením chrání, a v souvislosti s tím byl v 80. letech zaznamenán pokles množství ozonu a nárůst intenzity UV záření až o několik procent,“ říká klimatolog Ladislav Metelka. Zásluhou Montrealského protokolu o látkách poškozujících ozonovou vrstvu z roku 1987 došlo k omezení produkce nejnebezpečnějších freonů a od poloviny 90. let se ozonová vrstva začala opět regenerovat.,,Současná intenzita UV záření je s největší pravděpodobností o něco málo vyšší než v dobách našich prarodičů, situace se ale pozvolna zlepšuje,“ hodnotí stav Metelka.
Důležitý index
Podle klimatologa k rizikům vede ale i současný životní styl. „Naše babičky a dědečkové neměli čas ležet na pláži a byli více chránění, zatímco dnes je docela běžné opékat se celý den u moře, kde může být intenzita UV záření i o několik desítek procent vyšší než u nás,“ komentuje fenomén Metelka. Při sledování předpovědi počasí doporučuje všímat si i hodnoty UV indexu, který zpravodajství vždy uvádějí. Čím je jednotka vyšší, tím větší je dávka slunečního záření. UV index je závislý na zeměpisné šířce, u rovníku je nejvyšší a vliv má i nadmořská výška, s níž se zvyšuje. V tuzemsku se UV index pohybuje v rozmezí 0-9, v tropech ale může dosáhnout i 16. Za vysoký se považuje index v hodnotě 5-7 a v těchto případech se doporučuje nosit pokrývku hlavy, v poledních hodinách se zdržovat ve stínu a použít přípravky s ochranným faktorem 30+.
Otázkou zůstává, zda rozumíme ochrannému faktoru na opalovacích krémech. Míru ochrany před UV zářením vyjadřuje číslo SPF neboli ochranný faktor.,,Podává informaci o tom, jakou část záření UVB filtr propouští. Faktor 50 tak propouští jednu padesátinu neboli 2 %,“ vysvětluje Arenberger.
Jaký jste fototyp?
Na pultech v obchodech v nabídce jsou i přípravky s faktorem 4 nebo 6, ty ale mnoho užitku nepřinesou. „Mezi fotoprotekční krémy řadíme prostředky od faktoru 6, číslo 15 ale stále patří mezi nízkou fotoprotekci a střední je až 30,“ uvádí na pravou míru dermatovenerolog. Z hlediska dostatečné ochrany je lepší vybírat přípravky, které obsahují i fyzikální filtry. Zatímco chemická fotoprotekce, přítomná v krémech s nižším faktorem, přeměňuje škodlivé záření na teplo, fyzická paprsky vůbec neabsorbuje, nýbrž odráží. Volba vyššího faktoru se proto vyplatí, nevýhodou fyzikálních filtrů ovšem je, že se hůře roztírají a zanechávají bílý povlak.
Prvním krokem při výběru opalovacího krému je znát svůj fototyp. Každý je na pobyt na sluníčku jinak citlivý a potřebuje jiný ochranný faktor. Dermatovenerologové proto rozdělili pokožku do čtyř základních skupin, které stanovují maximální čas, po který může člověk pobývat na slunci a nemusí se před ním chránit. První, takzvaný keltský typ, jsou lidé s nápadně světlou pletí a světlými vlasy, kterým se tvoří pihy a jejich kůže zpravidla nikdy nezhnědne. Doba vlastní ochrany je u nich zhruba pět až deset minut, zatímco typ čtvrtý, takzvaně středomořský s přirozeně tmavší barvou pleti, se na sluníčku může bez rizika spálení pohybovat i tři čtvrtě hodiny. V české populaci převládá typ třetí, pro nějž je optimální doba vystavení slunečním paprskům patnáct až třicet minut.
Zdravé opalování neexistuje, varuje lékařka |
,,Lidé s normálním typem kůže by měli volit ochranný faktor mezi 15 až 30, zatímco u citlivější by neměl být nižší než 30,“ radí Arenberger. Obecně platí, že čím vyšší ochranný faktor, tím delší dobu můžeme na sluníčku strávit.
Každé dvě hodiny
Pokud chceme dosáhnout přesné hodnoty uvedené na krabičce, každý krém, nehledě na výši faktoru, je třeba nanášet každé dvě hodiny v dávce dvou miligramů na centimetr čtvereční kůže. S rezervou by se též měly brát informace o voděodolnosti. Po určitou dobu sice krém dokáže ochránit i ve vodě, odolnost ale není trvalá a po vykoupání je třeba ho použít znovu.
Paradoxně ti, kteří se dobře opalují, jsou rizikům slunečního záření vystaveni více.,,Lidé si někdy myslí,já se dobře opaluji, nepotřebuji se mazat‘, fotoprotekci ale potřebuje každý,“ vyvrací jeden z hlavních mýtů Arenberger.,,Nejde totiž jen o ochranu proti spálení, tedy dopadu UVB, ale i filtraci UVA, které kůži také významně poškozuje,“ upozorňuje lékař.
V souvislosti s ochranou se mluví zejména o UVB záření, které kůži opaluje, a v případě příliš velké dávky ale také snadno spálí. Na zemský povrch ale dopadá i UVA záření, o kterém se léta tradovalo, že je neškodné. Vědecké průzkumy ovšem prokázaly, že vysoké množství UVA záření přispívá ke vzniku kožních nádorů také. Mimo to poškozuje pojivou tkáň, což vede ke ztrátě napětí kůže a nárůstu vrásek. Při výběru opalovacího krému bychom proto neměli dbát jen na ochranu proti UVB, nýbrž i UVA. UVA faktor se na obalu sice neuvádí, některé přípravky ale alespoň zmiňují, že jej obsahují. Hodnota UVA faktoru je zhruba dvakrát až třikrát nižší než hodnota faktoru UVB, pokud je tedy SPF krému například 30, UVA bude dosahovat hodnoty 10 až 15.
Touha po kráse
Proč vlastně lidé touží po opálené pokožce, a to i když znají rizika spojená se sluněním? „Vzhledem k tomu, že přibývá produktů s bronzujícím efektem, konturovacích paletek a rozjasňujících pudrů, je zjevné, že líčení s nádechem opálené pleti je v kurzu,“ hodnotí trend vizážistka vystupující pod uměleckým jménem Hanoa Moa.
Tento fenomén se ale zrodil poměrně nedávno. Po tisíce let byla krása spojovaná s porcelánově bílou pokožkou. Barva pleti byla známkou společenského statusu. Vysoce postavení lidé se nemuseli vystavovat slunci při manuální práci nebo životu na venkově, dávali to najevo svou světlou pletí. V baroku a renesanci si ženy do make-upu přidávaly olovo, které kůži bělilo. A v Japonsku, kde sněhobílou tvář nosily po staletí gejši, i v jiných asijských zemích, touha po světlé pleti přetrvává dodnes.
Spálená Coco Chanel
Na Západě ale nastaly na počátku minulého století výrazné změny. Přispěl k nim medicínský vynález světelné terapie, kdy dánský lékař Niels Finsen hlásal, že sluneční paprsky dokáží léčit nemoci jako křivice nebo tuberkulóza, a za svůj objev získal v roce 1903 Nobelovu cenu. Trend ale z opálené pokožky vytvořil až módní průmysl. Jak tomu často bývá, stalo se to náhodou, když se módní ikona Coco Chanel při svém pobytu na Francouzské riviéře jednou nechtěně spálila na sluníčku a její snědá pleť se neobešla bez povšimnutí. Jelikož ale udávala módní trendy, nová vizáž proslulé návrhářky si brzy našla své příznivce. Ve 20. letech se na trhu objevil první opalovací krém a opalování napomohl i příchod bikin, které slunečním paprskům vystavily více kůže. Herečka Ursula Andress si je v bondovce Dr. No z roku 1962 na své snědé tělo oblékla v bílé barvě a z bronzové pokožky se přes noc stal kult krásy.
Závislost jménem tanorexie
A trvá dodnes. Opálení je atributem blahobytu, zdraví a krásy. Oproti minulosti dnes tvarohovou pleť často mají lidé zavření celý den v kanceláři, opálením dává člověk najevo, že má prostředky na to jet na dovolenou, pečuje o sebe a dokáže si odpočinout. Studie na massachusettské univerzitě přinesla výsledky, že vystavení UV záření podporuje produkci endorfinů neboli hormonů štěstí, a přispívá tak k fyzické i psychické pohodě. K závislosti na snědé kůži, takzvané tanorexii, tak nedochází úplně náhodou. „Spousta žen se nedostatečně chrání před sluníčkem, podléhá trendům a snaží se pleť všelijak ztmavit,“ komentuje fenomén opalování Hanoa Moa. „U žen se zralou pletí je lepší volit světlejší tóny a obecně bychom měli respektovat vlastní odstín, který nám sluší nejvíce,“ radí.
Lidská kůže nezapomíná, kolikrát jsme se za život spálili. V pokročilém věku nám vystaví účet. Sčítá jak opakovaná spálení, tak opakovaná opálení bez spálení, obojí je pro kůži zátěž. V dětském věku by se na ochranu mělo hledět ještě důsledněji.
