Donedávna se u nás používal prakticky jediný lék – interferon. Je to upravená molekula látky tělu vlastní připravená metodami genetického inženýrství. Jejím úkolem je stimulovat imunitní systém a tak likvidovat virus žloutenky.
Výsledky jen u poloviny nemocných
Dosáhnout tohoto cíle pomocí interferonu se však daří asi jen u poloviny nemocných. Velkou nevýhodou tohoto léku navíc je, že má i řadu nepříjemných vedlejších účinků. U pacientů se poměrně často po jeho aplikaci objevují chřipkové příznaky, vysoké teploty a další obtíže. Někteří trpí depresemi či nechutenstvím, bývají méně výkonní a někdy jim i padají vlasy. Interferon navíc zvyšuje imunitu proti virům, ale zároveň snižuje imunitu proti bakteriím. Pro pacienty před transplantací jater tak mnohdy představuje velké riziko.
„Díky inovacím se daří přicházet s léčbou, která je rychlejší, účinnější a zároveň předchází vzniku komplikací,“ uvádí Jakub Dvořáček, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu. „Aktuálně je v pokročilém stadiu vývoje 75 léků proti hepatitidě C.“
Přednosti moderních léků oceňuje i zástupce přednosty Kliniky hepatogastroenterologie IKEM v Praze Jan Šperl. Nové preparáty začali na tomto pracovišti používat před dvěma lety a mají s nimi velmi dobré zkušenosti. Už proto, že jsou schopné zaútočit přímo na virus hepatitidy a zablokovat jeho množení. Díky tomu se daří vyléčit naprostou většinu pacientů. Zatímco léčba interferonem trvala v průměru 48 týdnů, nové preparáty jsou schopné pacienta vyléčit za 12 týdnů. Tyto léky dokážou pomáhat i pacientům po transplantaci, jimž se v nových játrech usadil virus žloutenky a dosavadní léčba nezabírala.
Moderní léčba je však drahá. VNěmecku, Francii nebo Švýcarsku se přesto s její pomocí léčí většina nemocných. V Česku ji zatím dostávají pouze pacienti s nejtěžší formou onemocnění – jaterní cirhózou. Ostatní se léčí interferonem, který se někdy kombinuje s moderními preparáty.
„Samozřejmě bychom novou léčbu rádi rozšířili na všechny pacienty,“ říká doktor Šperl. „V září má snad Evropská asociace pro studium jater vydat nový doporučený postup, v němž by již nebylo doporučeno používání interferonů, pak by se nám naše požadavky určitě lépe prosazovaly.“ Nejen nové léky mohou snížit výskyt závažných forem žloutenky. Hodně záleží také na prevenci a včasném záchytu pacientů. „Zahraniční zkušenosti jasně naznačují, že přínosnější než plošný screening je testování rizikových skupin,“ říká Jan Šperl.
Spolupráce s praktiky
Bez spolupráce s praktickými lékaři se však podobné testy neobejdou. Již před deseti lety proto dostali čeští praktici doporučení, jak napomoci při vyhledávání lidí, kteří v sobě nosí virus žloutenky. Při vstupní prohlídce by se měli nového pacienta zeptat například na to, zda si někdy nepíchnul drogu, nemá tetování anebo nebyl na dialýze. A pokud je odpověď na podobné otázky kladná, měl by lékař udělat pacientovi test na hepatitidu C. Jenže ne všichni tohle dělají, možná i proto, že jim prozatím ministerské vyhlášky nic podobného nepřikazují.
Hepatogastroenterologové navíc nejednou narážejí nejen na nepochopení laiků, ale i svých lékařských kolegů. „Žloutenka je stále tabuizovaná nemoc, o níž si řada lidí myslí, že se přenáší jen drogami,“ uvádí Soňa Fraňková z IKEM v Praze. Ve skutečnosti se v minulosti mnozí pacienti nakazili při dialýze anebo při transfuzi krve před rokem 1992, než se začali testovat dárci. Přestože si svoji nemoc sami nezavinili, nejednou mají problém s nepříjemnými reakcemi svého okolí. Těžko také shánějí práci a leckdy se jim jen obtížně daří najít zubního lékaře nebo porodníka, který by byl ochotný je ošetřit.
Rady, tipy, fakta
|
