„Asi 80 procent úrazů u lidí starších 60 let se stane v domácím prostředí nebo v jeho bezprostředním okolí,“ říká Filip Burget, vedoucí lékař traumatologického oddělení 1. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Zdánlivě banální zakopnutí o koberec nebo uklouznutí v koupelně může mít přitom leckdy fatální následky.
V rámci postgraduálního studia se doktor Burget spolu s dalšími odborníky před časem podílel na výzkumu, který sledoval vliv počasí na množství úrazů u starších lidí. Ukázalo se, že jejich počet souvisí spíše s takzvaným bioindexem než s venkovními povětrnostními podmínkami. Čím byl stupeň biozátěže vyšší, tím častěji k podobným nehodám docházelo. Zejména u pacientů s nemocným srdcem, či oslabených lidí, někdy však i u relativně zdravé populace.
Pozor na léky na spaní!
Poněkud překvapivé bylo zjištění, že senioři upadnou mnohem častěji doma než venku na námraze. „Ukázalo se, že starší lidé chtějí v chladných dnech často ušetřit za topení a chodí doma víc nabalení,“ říká doktor Burget. „Jsou proto nemotorní a mají i snížený metabolismus.“
Vzhledem k nedostatečnému slunečnímu záření mívají také v zimě nedostatek vitaminu D a kosti se jim snáz lámou. Podle statistik se většina domácích úrazů přihodí v nočních hodinách. Řada seniorů totiž bere léky na spaní, v noci, když se probudí, mohou být zmatení a cestou na toaletu snadno zakopnou.
Nejistou chůzi mohou mít ale na svědomí i nesprávné kombinace různých přípravků. Šedesátníci obvykle ještě mívají poměrně rychlé reflexy, snaží se tlumit pád rukou a většinou si přitom zlomí předloktí nebo zápěstí. Sedmdesátníci tak pohotoví obvykle nebývají, častěji si proto způsobí zlomeninu v oblasti páteře nebo ramene. Nejhorší důsledky mívají ale pády u osmdesátníků, kteří si při pádu nejednou zlomí krček stehenní kosti.
Svoji roli může hrát také změna prostředí. Například na podzim se starší člověk, který strávil léto na chaloupce, vrací domů, do městského bytu. S adaptací mívají tito lidé někdy potíže a zakopnou leckdy i v místě, které před odjezdem na prázdniny důvěrně znali.
Záludné prahy
K úrazům starších lidí nejčastěji dochází v koupelně nebo na toaletě. „Lidé bohužel nemají domácnost uzpůsobenou svým potřebám a možnostem,“ uvádí chirurg. „Na toaletě chybí zvýšená sedátka, v koupelně nejsou madla, kterých by se mohli přidržet, když vstávají třeba z vany.“
Mnohdy ale zakopávají také o zbytečné prahy či šňůry natažené na podlaze. Doktor Burget se ale ve své ordinaci poměrně často setkává i s kuchyňskými úrazy. Nejednou například zašíval ruku pacientovi, kterému se při mytí nádobí rozbila sklenička v dřezu a on se ji snažil vylovit. Před návštěvou lékaře by mu v takovém případě měl jeho blízký na ránu přiložit sterilní obvaz.
Nejvíce nových léků se testuje v onkologii, říká lékař |
Někdy je však starší člověk doma sám. Pokud spadne, nedosáhne třeba na mobil, aby si zavolal pomoc. Vhodnější proto je, aby telefon nosil zavěšený na šňůrce na krku. Osamělému člověku, který po pádu zůstane den dva ležet bez pomoci, hrozí podvýživa i dehydratace a následná léčba bývá proto vždy komplikovanější.
Pády v domácnosti naštěstí nemívají obvykle tak závažné následky jako zranění při automobilových nehodách. Pokud je v bytě se zraněným člověkem ještě někdo jiný, nemusí mít proto obavy z toho s ním pohnout. Měl by však vždy respektovat pocity zraněného.
Operace místo sádry
Počet úrazů a jejich struktura se v posledních letech nijak radikálně nemění. Zcela jiné jsou však dnes léčebné metody a také zdravotní stav seniorů. „Když jsem na kliniku před 16 lety nastupoval, valná část zlomenin u starších lidí se řešila konzervativně, tedy sádrovým obvazem,“ vzpomíná doktor Burget. „Dnes mnohem častěji využíváme osteosyntézu – operační léčbu, při níž se kostní fragmenty spojují pomocí kovových implantátů.“
Starší lidé bývají v lepší kondici, a proto chirurgové tuto intervenční metodu používají i u pacientů vyššího věku. Pacient se zlomeninou předloktí tak už nemusí nosit pět týdnů sádru a riskovat další pád jen proto, že se zraněnou rukou se nemůže pořádně chytit opory.
V současnosti ho mnohem častěji čeká operace ve svodné anestezii, při níž se znecitlivuje přívodný nerv. Podobně se operují také zlomeniny pažní kosti. Dva týdny po operaci, kdy má pacient končetinu zafixovanou, dostane šátkový závěs, který mu umožňuje s rukou alespoň pasivně pohybovat.
U mladších pacientů se zlomeninou hrudní a bederní páteře se operační zákroky prováděly už před padesáti lety. Nicméně u starších lidí s tímto typem zranění se nadále pokračuje spíše konzervativně, tedy týdenním klidem na lůžku a časnou rehabilitací.
Ve Skotsku umírá na drogy nejvíce lidí v Evropě |
Mnohem větší šance na kvalitní návrat do života mají i lidé s takzvanou zlomeninou krčku stehenní kosti. Dříve byli upoutáni na několik týdnů na lůžko, a to zvyšovalo riziko vzniku zápalu plic. Dnes se téměř všechny zlomeniny operují. Čím dřív se tato operace provede, tím bývá výsledek lepší. Problémem, který může zákrok oddálit, však bývají různá přidružená onemocnění, například kardiovaskulární nebo užívání léků na ředění krve.
Semafor otestuje domácnosti
Ročně odoperují na 1. chirurgické klinice asi 350 krčků. Po týdnu až deseti dnech pak odsud pacienti zamíří do rehabilitačních klinik, kde se mimo jiné dozvědí také to, jak předcházet pádům a jak upravit domácnost, aby byla bezpečnější.
„Donedávna chyběl ale v České republice standardní nástroj, s jehož pomocí by se daly bariéry systematicky posuzovat a na základě toho pak nacházet i efektivní způsob jejich odstranění,“ říká kinantropoložka Kateřina Macháčová z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. „Ve spolupráci s Českou asociací ergoterapeutů a společností ILA jsme proto v letech 2012–2014 vytvořili metodiku Semafor Home (Smart Evaluation Methodology of Accessibility for Home).“
Inspirací jim byl obdobný projekt, který vyvinuli odborníci z Lékařské fakulty Lundské univerzity s názvem Housing Enabler. Ten však vycházel ze švédských legislativních norem a byl postaven pouze na hodnocení ergoterapeutů. Česká metoda ale nehodnotí domácnost jen očima lidí, kteří se zabývají pracovní terapií, ale i očima těch, kteří zde žijí a mají své specifické potřeby. Zohledňuje také to, jak často musí tu či onu bariéru překonávat. Metodu už úspěšně otestovali přímo v domácnostech nejen čeští, ale i portugalští ergoterapeuti. Odstraňování bariér bývá sice někdy poměrně nákladné, ale některé úpravy hradí náš sociální systém.
