25. března 2019 5:00 Lidovky.cz > Relax > Zdraví

Někomu se zuby nekazí, a ne proto, že nejí cukr. Češi pátrají po ‚antikazinu‘

Biochemik Adam Eckhardt. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Biochemik Adam Eckhardt. | foto:  David Neff, MAFRA

Biochemik Adam Eckhardt zkoumá, proč deset procent populace nemá zubní kazy, jak tvorbu kazu ovlivňuje žvýkání jídla, a vysvětluje, proč by rodiče neměli malým potomkům olizovat lžičku.

Do zubních past a ústních vod se možná jednou bude přidávat vedle fluoru i „antikazin“, protein zvyšující odolnost chrupu proti vzniku zubních kazů. Pátrá po něm tým vědců z Fyziologického ústavu akademie věd ČR, jehož členem je i Adam Eckhardt.

Oddělení analýzy biologicky aktivních látek se pod vedením někdejšího šéfa, vášnivého ornitologa, věnovalo mimo jiné výzkumu vaječných skořápek. Jenže pak bylo načase přijít s novým tématem, ideálně o lidských tkáních. Takové výzkumy se přece jen lépe „prodávají“ než ty o ptačích vajíčkách. „Je v tom více peněz, je o ně mnohem větší zájem, snáze se shánějí granty,“ shrnuje lakonicky eckhardt. a tak zjišťoval, co by stálo za bádání. a volba padla na zuby. „Jsou mnohem méně prozkoumanou tkání než například kosti. Tak jsme se na ně zaměřili z pohledu proteomiky – co obsahují za proteiny, česky bílkoviny,“ říká.

LN: Bílkoviny v zubech, to zní originálně. Přišli jste s tím jako první?

Ne, bohužel, nicméně jsme byli aspoň jedni z prvních. Jako druzí na světě jsme udělali souhrnnou analýzu proteinů zastoupených v zubní dřeni a v dentinu (zubovině tvořící většinu zubu). U zubní dřeně jsme navazovali na studii z Finska, kde bylo pojmenováno méně než 100 proteinů, my jsme jich našli 340. U dentinu nás předběhli Korejci, kteří jich našli 230, a my jsme odhalili dalších 140. Ale ve zkoumání příčin kazivosti přímo na zubech jsme úplně první, to ještě nikoho nenapadlo. Běžněji se zkoumají sliny, mimo jiné protože je mnohem jednodušší získat vzorek slin než zubů. Napadlo vás, mimochodem, kde vzorky pro náš výzkum bereme?

Adam Eckhardt

Je zástupcem vedoucího Oddělení translačního metabolismu ve Fyziologickém ústavu AV ČR. Vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě UK, titul Ph. D. získal na 1. LF UK. Specializuje se na proteomiku. Momentálně se ve spolupráci s nemocnicí Na Bulovce zabývá nejčastějším vrozeným ortopedickým onemocněním zvaným koňská noha neboli clubfoot. Absolvoval roční stáž na University of Philadelphia v USA. Většinu života je ve skautu, působí v neziskovce Obnova kulturního dědictví údolí Desné, čeká narození třetího syna, rád jezdí na kole a povídá si s rorýsy.

LN: Vím, že jste původně chtěli chodit na zimní stadiony a prohledávat lední plochu po hokejových zápasech v naději, že pár hokejistů přišlo během potyček o zuby. To, předpokládám, nakonec nedopadlo.

To nás napadlo, protože my ten zub potřebujeme zmražený. Jinak začnou enzymy ty proteiny, které chceme zkoumat, štěpit.

LN: A došlo tedy i na zuby po hokejovém zápase?

Ne, to bylo opravdu trochu v legraci. Nakonec jsme si řekli, že chceme zkoumat stoličky, kde se dělají kazy nejčastěji, zatímco hokejisté mívají vyražené řezáky. Právě stoličky jsou nejdostupnější, kolem 15 procent lidí si je nechává vytrhnout a zubaři je běžně vyhazují. A my zkoumáme tento odpad. Až na to, že zubař je v tom případě nemůže hodit jen tak do koše, musí je popsat a uložit do mrazáku. A sběr vzorků bývá problém, protože zubaři mají zajeté své postupy, a když jim je narušíte, často to nefunguje. Zuby nakonec máme, ale stálo to značné úsilí.

LN: A kolik jich máte?

Tak 150 až 200. Jenže většina je kazových a my potřebujeme nekazové zuby. Proteom (proteinové složení) zkaženého zubu je totiž jiný než u zubu zdravého. A my chceme zkoumat rozdíl v prostředí a složení zubů kazivých a zdravých a zjistit, čím to, že někteří lidé jsou úplně bez kazu. Ideální by bylo, kdyby se nám podařilo přijít na látku, kterou kolega Michal Halásek pojmenoval „antikazin“, která pomáhá chránit před zubním kazem a která by se mohla přidávat do zubních past a ústních vod podobně jako fluor. To by bylo krásné. Ale pravděpodobnější je, že těch látek bude několik, že to bude multifaktoriální záležitost.

Zubní kaz.

LN: Jak vás napadlo, že by tím rozhodujícím faktorem v kazivosti mohly být zrovna bílkoviny?

Existují studie, které dokládají, že v okamžiku, kdy se na povrchu zubu začne tvořit kaz, tak se pod tím místem ve dřeni, třetí vrstvě zubu pod sklovinou a dentinem, seskupí určité proteiny. To je důkaz, že se zub dokáže určitým způsobem bránit. Sklovina už se vám nová neutvoří, ale třeba dentin se obnovuje. Mám kamaráda, který byl na začátku studia u zubařky a ta mu našla 9 zárodků kazů. Jaksi se zapomněl objednat na vrtání, a když přišel po dvou letech, měl jen dva. Takže je pravděpodobné, že aspoň někteří z nás mají mechanismus, který se těm „zárodkům“ kazů dokáže postavit. Ostatně Světová zdravotnická organizace ( WHO) uvádí, že až 90 procent populace trpí zubním kazem. Zároveň to znamená, že 10 procent lidstva kazy nemá. A nás napadlo zjistit proč.

LN: Já bych si asi jednoduše řekla, že si prostě důkladněji čistí zuby a jedí minimum cukru.

Jenže oni jsou i lidé, kteří si zuby nečistí, a přesto žádný kaz nemají.

LN: WHO nicméně mluví o 60 až 90 procentech populace ve vyspělých zemích. Tam se ve velkém konzumují potraviny bohaté na cukr, který je živnou půdou pro bakterie způsobující kazy. V Africe je situace jiná. Není ta odpověď jednoduše v množství konzumovaného cukru?

Jenže člověku se začal více kazit chrup už zhruba před sedmi tisíci lety, když přešel ze sběračství a lovu na zemědělství. Tehdy jsme začali pěstovat obilí a konzumovat polysacharidy obsažené v mouce. Žádné průmyslové cukrovinky a limonády nebyly ke vzniku kazu potřeba.

LN: Ale například šéfka dětské stomatologie v královéhradecké nemocnici Romana Koberová Ivančaková označuje za jasného hlavního viníka kazivosti dětského chrupu právě cukr. A dokládá to na Japoncích, u kterých kazivost vystřelila až po druhé světové válce, kdy k nim začaly proudit cukrovinky ze zahraničí. Podle vás to tedy hlavní důvod nebude a sázíte na proteinové složení zubů?

Strava nejspíš hraje zásadní roli, ale ne jedinou. A jak říkám, kazivost nesouvisí jen se sladkostmi a slazenými nápoji, ale i s moukou, pečivem. Hezký důkaz o tom našli vědci v ústech prvního „horolezce“ Ötziho, který žil před 5 tisíci let. V žaludku měl zbytky z kozorožce a také chleba z pšeničné a ječmenné mouky. A v puse spoustu kazů. Všechno pečivo obsahuje polysacharidy, které se vám částečně už v ústech rozštěpí na jednoduché cukry. A ty jsou živnou půdou pro kariézní bakterie.

LN: To nahrává dnes tak populární paleo dietě, která říká, že se máme ve stravovacích návycích vrátit „do jeskyní“ a jíst hlavně maso, vejce, ořechy a vyhnout se obilovinám a mléčným výrobkům.

V podstatě ano. Je studie, která dokládá, že méně kazivý chrup mají lidé s vysoce tukovou dietou, kteří jedí více masa. Manželka kolegy je zubařka a ta prý podle stavu chrupu pozná, když lidé změní jídelníček. Když přejdou na vegetariánství nebo veganství, tedy zvýší příjem rostlinné stravy včetně obilovin a vypustí živočišné tuky a bílkoviny, začnou se jim více kazit zuby.

LN: A nemůže za těch 10 procent „bezkazových“ lidí právě jednoduše pečlivé čištění?

Samozřejmě, čím častěji si člověk zuby čistí, tím více snižuje riziko vzniku kazu. Po každém vyčištění vzniká na povrchu zubu ochranná vrstvička pelikula, která zuby chrání před působením okolního prostředí a tím zabraňuje odvápnění skloviny. Ale pak se na ní zachytí bakterie, kterých máme přirozeně v ústech miliardy. A jde o to, jestli se vytvoří plak. Pro náš výzkum by bylo ideální porovnávat dvě skupiny: lidi, kteří si zuby nečistí, a přesto kaz nemají, a ty, kteří je mají navzdory vzorné ústní hygieně. Takto bychom mohli zjistit, jestli mají ti „nekazoví“ nějakou ochrannou antikazovou látku. A nebo naopak by ze studie mohlo vyplynout, že ti „kazoví“, tedy většinová populace, mají nějakou látku, která třeba pomáhá bakteriím v růstu či přichycení na zub. Ale i tak je těžké ty výsledky potvrdit vzhledem k množství faktorů,které ovlivňují prostředí v ústech. Třeba složení slin závisí mimo jiné i na pohlaví a liší se i u jednotlivce v levé a pravé straně dutiny ústní.

Stavba zubu.

LN: Jak to?

Podobně jako jste buď pravák, nebo levák, tak si to ani nemusíte uvědomovat, ale žvýkáte více na jedné straně. Také tvar a postavení zubů jsou jiné. Ani obličej, tělo nemáme souměrné a dutina ústní není výjimkou.

LN: Takže zuby v jedné části pusy mají větší tendenci ke kazivosti než v druhé?

Tak jednoznačně bych to neformuloval, ale například pokud tvar zubu nahrává usazování bakterií a zároveň je toto místo obtížné vyčistit kartáčkem, tak je riziko kazu na tomto místě větší. Kazy jsou způsobeny bakteriemi, takže jde o bakteriální infekci, v podstatě nakažlivou nemoc. A to se projevuje i tím, že když třeba budete mít nového partnera s hodně kazivým chrupem, tedy i s vysokým podílem kariézních bakterií, které vám předá, mohou se vám najednou zuby kazit nebo kazit rychleji. Ze stejného důvodu se nemají půjčovat zubní kartáčky, rodiče by neměli olizovat lžičky, kterými krmí své děti, a podobně.

LN: Jak jste s výzkumem daleko?

Vyšly nám dva články porovnávající proteiny „kazových“ a „nekazových“ lidí, a to ve slinách a v zubní dřeni. A opravdu jsme našli rozdíly a identifikovali několik proteinů, které by se mohly podílet na ochraně zubů před kazem. Ale porovnávali jsme relativně malý počet lidí, takže bohužel nemůžeme říct, že už stojíme za dveřmi a jsme na stopě „antikazinu“. Před třemi lety nám navíc skončil grant a od té doby neúspěšně žádáme o další.

LN: V dalším výzkumu byste ideálně potřebovali zkoumat zub i se slinou?

Právě. Protože se slinami to je ještě složitější. Jak jsem zmiňoval, jejich složení se liší v závislosti na spoustě faktorů: na pohlaví, věku, stravě a celkovém životním stylu. Takže je těžké dát dohromady dvě podobné skupiny stejného věku, pohlaví a například nevegany a nekuřáky, kteří si stejně ne/čistí zuby. Ideální by proto bylo mít od jednoho člověka zub, slinu a pelikulu, ochrannou vrstvičku, která se vytvoří bezprostředně po vyčištění zubů na jejich povrchu. To bychom mohli udělat analýzu všech vrstev zubu i slin a zjistit, jestli tam je nějaký průnik, společné bílkoviny, které hrají roli v nekazivosti. Jenže sběr vzorků není tak jednoduchý.

Biochemik Adam Eckhardt.
Biochemik Adam Eckhardt.

LN: Třeba se vám teď po přečtení rozhovoru budou lidé sami hlásit.

To bychom velmi uvítali! Hledáme lidi mezi 20 a 60 lety, kteří nikdy neměli zubní kaz a kteří si čistí zuby jen občas a nebo vůbec. Pokud by nám poskytli třeba jen mililitr svých slin, přispěli by tím k celosvětově unikátnímu výzkumu.

LN: Mimochodem, v prezentaci pro gymnázia se zamýšlíte, jestli se na kazivosti zubů podílí více stát, nebo rodina. Předpokládám, že veřejná osvěta a péče jsou důležité, ale důsledný rodičovský dohled nenahradí. Pletu se?

Ne, je to tak. Jde ale také o to, jak je daná společnost bohatá. Když budeme mluvit o zemích postižených chudobu, určitě tam bude kazivost vyšší i kvůli tomu, že děti nemají možnost se dostat k zubnímu kartáčku. Naopak u nás kazivost od druhé světové války klesla, protože společnost je bohatší a kartáček má každý. Studie uvádějí, že v USA je kazivost u předškoláků dvacet procent, tedy každé páté dítě pod šest let má aspoň jeden kaz, zatímco v Číně 60 procent, protože tam prostě kartáčky nemají. A když máte jednoho zubaře na tisíc lidí, je to taky něco jiného, než když jich připadá 50krát více.

LN: A jak je to s tvrzením, že ženy mívají horší chrup než muži i kvůli těhotenstvím, kdy se jim zuby odvápňují? Je to vědecky dokázáno, nebo pověra?

Jedna dánská studie zkoumala 34 jednovaječných dvojčat-žen z hlediska počtu dětí v dospělosti a stavu chrupu. A skutečně ve 28 případech měla více kazů ta ze sester, která měla více dětí. Takže něco na tom bude, ale zubaři se kloní k tomu, že spíše než nějakým odvápněním během těhotenství to bude stresem kolem dětí a tím, že matky si občas v tom kalupu prostě ani nestihnou vyčistit zuby.

LN: Zaujalo mě, že jednou z nejčastějších bakterií způsobujících kazy je Lactobacillus, který se zároveň propaguje coby prospěšné probiotikum v jogurtech, tabletkách a podobně.

Ano, kariézní bakterie Lactobacillus opravdu napomáhají našemu trávení. Ale to už tak v přírodě je, že všechno zlé je pro něco dobré a naopak. Bakterií máme v puse přes 700 druhů a mnoho z nich může způsobit kaz. Lactobacillus nám na jednu stranu pomáhá v trávení, na druhou pak může, ale nemusí přispět k zubnímu kazu. Prostě zabraňme dobrým čištěním zubů vzniku plaku a je to.

Iva Vokurková, Lidové noviny

Najdete na Lidovky.cz